Než jsme se nadáli, byl tu konec 1. pololetí a my se vypravili do Anthroposu v brněnských Pisárkách. Cestu vlakem a tramvají, tedy šalinou, jsme zvládli v pohodě. Po uspěchaném závěru pololetí jsme se najednou přenesli do minulosti, do doby tisíce až miliony let před naším letopočtem. V té době pro nás čas plynul velmi pomalu, snad nekonečně dlouho…
Pavilon Anthropos neboli Pavilon Člověk je unikátní muzeum zachycující vývoj člověka u nás a na území Evropy od nejstarších dějin přes období života neandrtálců až do příchodu našich předků, tzv. anatomicky moderních lidí.
Celou expozicí nás prováděl pan lektor, který poutavě, stručně a výstižně vyprávěl dětem dávné příběhy ze života pravěkých lidí, jejichž rekonstrukce si mohly prohlédnout v jednotlivých diorámách. O tom, že výstava děti zaujala, svědčilo i to, že místy ani nedutaly. Např. před diorámou znázorňující pravěký pohřeb do mělkého hrobu, kdy se na ně přenesla tíseň a zavládlo doslova hrobové mlčení.
Dětskou zvídavost a fantazii podpořily i otázky pana lektora ke každému tématu, které je nutily vžít se do způsobu života našich dávných předků. Např. otázka, zda pravěcí lovci mohli lovit mamuty do nastražených a předem vykopaných jam. Tady se ukázalo, že pokračující vědecké výzkumy v oboru archeologie, antropologie a genetiky přináší nové poznatky, které do značné míry pozměňují naše zažité představy o pravěku. Zkrátka Štorchovi Lovci mamutů žili jinak a Doba ledová také nebyla tak úplně ledová…
Zlatým hřebem naší návštěvy v Anthroposu bylo vydání výpisu z vysvědčení pod největší atrakcí muzea, mamutem a jeho mládětem v životní velikosti. Ve srovnání s vývojem člověka od primátů po Homo sapiens tak žáci mohli porovnat vývoj svých schopností, dovedností a znalostí na základě pololetního hodnocení.
Mgr. Michal Řihánek
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |