S blížícím se podzimem začalo být v našem Družinovém království rušno. Náš král netrpělivě vyhlížel nové číslo Královských novin, které vychází jen jednou za rok, přibližně v tuto dobu. Vždy si rád počte a dozví se, co nového se děje v okolních říších. Jenže letos mu královské oko padlo na rubriku inzerátů. Tuto rubriku král většinou jen tak letmo proběhne, a protože nemá zájem nic nového pořizovat, příliš se v této sekci novin nezdržuje. Jenže letos ho něco upoutalo. Letos nebyla tato rubrika plná nudných nabídek typu „prodám ojetého oře“ či „vyměním zachovalý trůn“. Celou stranu totiž zabíral jeden velmi netradiční inzerát. Jednalo se vlastně o jakousi prosbu o pomoc, v níž král Vodního království, Vodouch I., nabízí štědrou odměnu rytířské družině, která vysvobodí jeho zemi ze spárů krutého netvora jménem Suchar XXI. … Dočetli jsme se, že král Vodouch byl kdysi velmi spokojeným panovníkem. Jeho říše se rozprostírala uprostřed nádherné úrodné přírody a její hranice byly lemovány rozlehlými vodními plochami. Jednoho dne se však v jeho království objevil nezvaný host jménem Suchar XXI. Nejdříve chtěl s králem Vodouchem vyjednávat a získat jeho území po dobrém. To však Vodouch okamžitě odmítl a byl odhodlán bránit svou říši do posledního dechu. Nevěděl ale, že Suchar ovládá přírodní síly. Aby vypudil Vodoucha z jeho říše, seslal na celou jeho zemi obrovské sucho, které brzy způsobilo velkou neúrodu a hlad. A tak vyčerpanému králi Vodouchovi a celé jeho družině nezbylo nic jiného než opustit svou milovanou zemi. Nevzdal se ale úplně a zkoušel najít odvážné rytíře, kteří by se do jeho říše vydali a Suchara přemohli…
Po přečtení inzerátu naše rytířská družina ani na chvíli neváhala a hned druhý den jsme se vydali na cestu. Plni očekávání, strachu i obav jsme vyrazili vstříc Vodnímu království. Protože Suchar tušil, že se jistě najde pár odvážlivců, kteří se budou pokoušet vstoupit na území Vodního království, aby jej vysvobodili z jeho spárů, nechal na strategických místech říše vybudovat zvláštní brány, které nezvané hosty nepustí dál, dokud nesplní velmi náročný úkol. To vše ale král Vodouch věděl díky svým královským agentům v terénu, a tak před každou bránou nechal tajně ukrýt svitky s instrukcemi, jak se chovat či jak splnit daný úkol. Díky mapě, kterou Vodouch přiložil do Královských novin, jsme přesně věděli, kam jít a také, kde hledat svitky. Naším hlavním cílem bylo proniknout do samého srdce Vodní říše, na místo zvané U kamenného mostu, kde se zároveň nacházelo i Sucharovo doupě. Pokud by se nám to podařilo, znamenalo by to, že jsme úspěšně splnili všechny úkoly a čeká nás poslední, a zároveň ten nejtěžší….
Hlavní rada krále Vodoucha byla jednoduchá - držet se pohromadě. Každý přece ví, že v jednotě je síla. A proto se nikdo nesměl ani na krůček vzdálit od skupiny, neboť nebezpečí mohlo číhat na každém rohu. Nikdo nevěděl, kdy a kde se vynoří Suchar nebo jeho strážci. Naši rytíři byli odhodláni udělat maximum pro to, aby Suchara porazili a vrátili králi Vodouchovi jeho říši, zároveň ale také museli dbát na vlastní bezpečnost a ochranu. A tak si každý, dle rad krále Vodoucha, vzal s sebou na výpravu jednu malou věc související s vodou (např. mušle, obrázek ryby atd.). Když jsme překročili hranice Vodního království a objevili první svitek, dozvěděli jsme se, že musíme co nejdříve aktivovat moc těchto předmětů. Stačilo postavit se do kruhu, chytnout se za ruce a se zavřenýma očima třikrát odříkat heslo „Amulet nám pomůže, Suchar na nás nemůže“. Tento rituál jsme potom měli opakovat před každým stanovištěm. A vyplatilo se! Sucharovi labutí strážci nám totiž byli hned od začátku v patách…
U jednoho z velkých jezer Vodního království, na místě zvaném Labutí pláž, jsme našli svitek číslo 2. Dozvěděli jsme se v něm, že vody tohoto jezera mají zázračné účinky – léčí všechny neduhy. A my jsme měli za úkol pomocí vody z jezera obnovit vyprahlou půdu Vodního království. Tento úkol byl opravdu velmi náročný. Hlavně proto, že bylo zapotřebí nabírat vodu z jezera, což se zdálo být zcela nemožné, vzhledem k tomu, že téměř podél celé pláže kotvili labutí strážci a snažili se „vylodit“ a podniknout přímý útok. V jednu chvíli se dokonce zdálo, že jednomu z nich, zjevně hlavnímu strážci, se se to opravdu podaří. Naštěstí se ale zřejmě zalekl síly našich amuletů a rezignoval. A tak jsme se mohli pokusit úkol splnit. Dle instrukcí ve svitku jsme se postavili do zástupu. První rytíř musel vždy nejdříve v rychlosti zmapovat situaci, aby věděl, které místo je zcela prosté labutích strážců, poté se připlížil ke břehu, nabral vodu do připravené nádoby a poslal ji dalšímu rytíři. Nádoba tak putovala od jednoho rytíře ke druhému, přičemž poslední ji měl vylít na určené místo tak, abychom postupně vytvořili jakýsi pomyslný vodní kruh okolo nás všech. Jedině tak jsme mohli docílit toho, že začne působit kouzelná moc vody z jezera. Naštěstí jsme jakožto rytíři Družinového království měli dost zkušeností, neboť nezřídka v období velkého sucha si nás královští zahradníci přivolají na pomoc se zavlažováním královských latifundií, a tak jsme tento úkol hravě splnili a mohli postoupit vpřed k další bráně a svitku číslo 3…
Když jsme nedaleko 3. stanoviště odříkávali naše heslo, vrátil se rytíř-průzkumník a s vyděšeným výrazem ve tváři zavelel k ústupu. Do rytířů jako když uhodí blesk, všichni vzali nohy na ramena a pelášili jako o život. Když se pak dostali do bezpečné vzdálenosti, sdělil jim rytíř-průzkumník, že zahlédl další, tentokrát žabí strážce a obával se, že se blíží Sucharova armáda. Tato hrozba se ale nakonec nepotvrdila, a tak se rytíři mohli vrátit k hledání svitku číslo 3. Ten obsahoval šifru – vzkaz napsaný tajemným vodním písmem. Jednalo se o speciální písmo složené pouze z malých a velkých vodních kapek, které jsme však, díky dalšímu speciálnímu svitku ukrytému opodál, zvládli hravě rozluštit…
A tak jsme postoupili k předposlednímu stanovišti, kde jsme hledali svitek číslo 4. Ten nám prozradil, že úkol, který máme splnit, je dvojnásobně důležitý a pokud budeme úspěšní, získáme velkou výhodu na posledním stanovišti. Dle instrukcí si každý z nás musel najít CO NEJMENŠÍ kamínek a poté ho vhodit do vod jezera…
Když jsme se konečně dostali na místo zvané U kamenného mostu, tedy velmi blízko k Sucharovu doupěti, měli jsme oči i uši do kořán. Oprávněně jsme se obávali přímého střetu se Sucharem. Někteří rytíři dokonce trvali na tom, že se okamžitě musí vrátit zpět do bezpečí Družinového království. Avšak po nalezení posledního svitku se všem roztřeseným rytířům vrátily zpět alespoň zbytky odvahy, když si přečetli, že kamínky, které jsme hodili do vody jezera, se mezitím proměnily v kouzelné kapky vody a způsobily omezení Sucharovy moci. Díky kapkám Suchar spal tvrdým spánkem. Stále však bylo potřeba postupovat tiše a mít se na pozoru před Sucharovými strážci… Abychom nadobro skoncovali s tímto netvorem, potřebovali jsme nejdříve objevit 10 vodních kapek různých velikostí, které sloužily jako jakési klíče k sídlu Suchara, a poté každou tuto kapku umístit do pomyslného zámku… Konečně! Třesoucí se rukou jsme zasadili poslední kapku. A začaly se dít věci… které jsme naštěstí neviděli a které, jak se psalo ve svitku, „rozhodně vidět nechceme“. Stačilo nám vědět, že netvor zvaný Suchar byl zničen a Vodní království, stejně jako všechna ostatní království, která si kdy podmanil, byla vysvobozena. A tak jsme si konečně mohli vydechnout a pokochat se nádhernou „zrenovovanou“ krajinou Vodního království. Před cestou zpět jsme se usadili na slunné mýtince, abychom načerpali energii a zlikvidovali zásoby, které jsme celou cestu poctivě nesli, ale naše myšlenky se stejně pořád vracely k Sucharovi. Hlavou se nám honila jediná otázka: Jaký byl asi Sucharův konec? A protože se považujeme za odborníky na pohádky, netrvalo dlouho, a našli jsme jednoznačnou odpověď: Rozletěl se na tisíc kousků, aby už nikdy nikomu nemohl ublížit…
A tak jsme se všichni v pořádku vrátili do bezpečí našeho Družinového království. Byli jsme vyčerpaní, neboť boj se zákeřnými bytostmi člověka vždycky unaví, ale spokojení s dobře odvedenou prací. Jako bonus nás čekal poklad, který nám obratem zaslal král Vodouch jako své poděkování. Teď nezbývá než doufat, že si zákeřné bytosti dají alespoň na rok pokoj
