Byl konec října, náš královský dvůr pomalu zapadával listím a všude okolo se rozhostil až podezřelý klid. Někteří by se možná nechali zlákat k lenošení. Rytíři družinového království však byli obezřetní a svoji pečlivě naleštěnou zbroj neodkládali ani na noc. V této době se totiž začínají vynořovat záškodníci všeho druhu, kteří se právě vzpamatovali po horkém létě a nyní jsou v plné síle. Většinou se jedná o nadpřirozené postavy, které sešly ze správné cesty a počaly rozvíjet svou zločineckou kariéru. Jen vzpomeňme na nejrůznější černokněžníky, čarodějnice či draky, kteří pocítili náhlou potřebu zmocnit se něčeho, co jim nepatří. S podobnými postavami jsme už i v našem království měli tu čest. A tak jsme každý rok touto dobou všichni jako na trní. Ale vzhledem k tomu, že se náš pan král snaží udržovat diplomatické styky a vede mírová vyjednávání s mnohými nadpřirozenými bytostmi, nečekal téměř nikdo z nás přímý útok na naše království. I když, kdo zná myšlenkové pochody průměrného černokněžníka či čarodějnice, že? I tito tvorové jistě podléhají určitým principům a musí plnit normy týkající se například počtu zlých činů na kilometr čtvereční. A pokud se rozhodnou napadnout některé ze sousedních království, budou rytíři Družinového království, jakožto obětaví sousedé, nuceni vzít zbraně do rukou a vyrazit na pomoc...
A naše tušení se vyplnilo. Téměř na den stejně jako minulý rok přistál na našem královském dvoře dopis. Královská pečeť na obálce jen utvrdila naše podezření, že se nejedná o banální účty či výpisy z banky. Po otevření jsme zjistili, že dopis obsahuje varování krále Varana III., panovníka sousední pohádkové říše, jemuž byly z jeho království uneseny 3 pohádkové postavy – trpaslík, víla a bludička. Pachatelem byl prý jistý žabák jménem Krutoslav. Ten donedávna působil jakožto rádce u jednoho mocného krále, avšak po krátké době strávené v jeho službách pocítil jakousi zvláštní žabáčí touhu po moci a začal rozvíjet intriky. Nakonec byl za své proradné činy, které dle vyjádření mluvčího Nejvyššího královského soudu ohrozily blaho království, proklet a proměněn na žabáka. Po krátkém pobytu v místním ne příliš zabezpečeném žaláři se mu však povedlo uprchnout a usadil se na území zvaném Labutí rybník, kde začal budovat svou říši a shromažďovat vojsko, které mu mělo dopomoci zrealizovat jeho krutou pomstu. Každý nebožák, který vkročil na jeho území, byl ihned očarován kouzlem bezmezné poslušnosti a stal se příslušníkem žabákovy armády...
V závěru dopisu poprosil král Varan rytíře Družinového království o pomoc v boji proti žabákovi a při vysvobozování pohádkových postav. Jeho říše je totiž pohádková a nedisponuje tudíž vlastním vojskem. Rytíři samozřejmě ihned svou pomoc přislíbili a král Varan jim obratem zaslal mapu žabákova území, kterou sestavil za pomoci svých špehů vybavených nejmodernějšími drony. Každá pohádková postava, kterou bylo třeba vysvobodit, byla zakleta kouzlem bezmezné poslušnosti, které mohlo být zrušeno pouze po splnění určitého úkolu. Král Varan rytíře varoval, že jejich cesta bude velmi nebezpečná a bude třeba chovat se obezřetně a držet se pospolu. Pokud se jim podaří osvobodit poslední pohádkovou postavu, mají šanci zcela zlomit žabákovu moc a připadne jim královský poklad. A tak se naše rytířská družina vydala na dobrodružnou cestu...
Postupovali jsme podle mapy, do níž král Varan vyznačil místa, kde byly ukryty svitky s důležitými instrukcemi. Ihned po příchodu k Labutímu rybníku jsme objevili první tři svitky. Dle instrukcí jsme vytvořili, za pomoci kamínků a klacíků, obdélník, do kterého jsme se pak všichni vměstnali, chytili se za ruce a se zavřenýma očima společně třikrát odříkali zaříkadlo „Klikiháky, žabí hnáty, ať je kouzlo zrušeno“. Tím jsme byli alespoň částečně chráněni, avšak stále bylo nutné být ve střehu, neboť případný střet s krutým obojživelníkem by mohl mít fatální následky... Hned v dalším svitku, který se ukrýval v blízkosti malé pláže (oblíbené letní sídlo žabáka Krutoslava), jsme se dočetli, že po nalezení každého dalšího svitku musíme v rychlosti zopakovat zaklínadlo proti kouzlu bezmezné poslušnosti. A ihned poté jsme začali pracovat na vysvobození první pohádkové postavy – trpaslíka. Bylo třeba nejdříve po malých lžičkách nanosit z rybníka živou vodu do připravené nádoby a potom na trpaslíka kápnout 10 kapek, napočítat pomalu do deseti a počkat, až se kouzlo zlomí a trpaslík ožije. Nutno podotknout, že trpaslíkovo rámě bylo po našem zásahu vcelku zmáčeno, neboť vlivem nepozornosti některých rytířů bylo nutné rituál s deseti kapkami opakovat. Nakonec byl ale úspěšný a my jsme mohli pokračovat směrem k dalšímu svitku ukrytému 50 kroků od předchozího. Zde čekala na náš zákrok další pohádková postava – víla. Podle informací ve svitku bylo třeba k jejímu osvobození nasbírat ingredience dle zadaného receptu, který byl však zákeřně rozstříhán na několik kusů a ty byly rozesety po okolí (při plnění tohoto úkolu s kuchařskou tematikou jistě nejednoho rytíře napadl recept na ideální pokrm k oslavě případného vítězného tažení – grilovaná žabí stehýnka J). Hledané kusy receptu se naštěstí podařilo bleskurychle najít a vílu, které dle jejích prvních slov „pomalu dřevěněly nohy“, zachránit. A tak jsme spěchali dále k bludičce. Její vysvobození nebylo jednoduché, neboť bylo zapotřebí, jak jsme se dočetli v dalším svitku, najít nejprve list s osmisměrkou a poté 11 lístečků s nápovědou. Po nalezení posledního lístečku jsme ze zbylých písmen vítězoslavně vytvořili tajenku, avšak tím naše práce neskončila. Někdo chtěl zřejmě prověřit naše básnické schopnosti - naším úkolem totiž bylo vytvořit krátké zaříkadlo, v němž bude figurovat slovo z tajenky a pomocí kterého bychom bludičku jednoznačně probudili z jejího zakletí. Nutno podotknout, že někteří z nás při plnění tohoto zapeklitého úkolu řádně potrápili svoje básnické střevo, nicméně nakonec jsme i tuto výzvu zdolali. A pak hurá na žabáka! Čekal nás poslední úkol. A také ten nejnebezpečnější, neboť se odehrával v těsné blízkosti žabákova sídla. Zde byly ukryty 3 kouzelné lektvary a 3 klíče, které byly bezpodmínečně nutné k získání pokladu. A přestože hrozilo riziko bezprostředního kontaktu s jeho žabáčí výsostí, nepociťovali jsme strach. Pro naši početnou rytířskou výpravu nebyla žádná překážka dost velká, byli jsme plni sil a toužili jednou provždy zatočit s pomstychtivým Krutoslavem. A nakonec, po dlouhém boji, se nám to podařilo. Jakmile jsme vyplnili poslední úkol, klesly žabákovy síly na úroveň obojživelníka prvního řádu a nás čekala odměna v podobě královského pokladu. A tak, obtěžkáni pytlem plným vybraných dobrot, chvátali jsme zpět na náš královský dvůr...
Z rytířského tažení jsme se vrátili vyčerpáni, ale zcela spokojeni, neboť jsme splnili vše, o co nás král Varan III. ve svém dopise prosil. Kromě osvobození jeho tří pohádkových postav jsme zbavili svět jednoho proradného a nebezpečného žabáka a jako třešnička na dortu nás čekala královská odměna. A všem dalším záškodníkům, kteří plánují svoji zločineckou budoucnost, vzkazujeme, ať si raději nechají zajít chuť… J
Mgr. Kristýna Jandíková