Nedlouho před Velikonocemi přišel na náš královský dvůr další dopis. Tentokrát byl odesílatelem jistý Jaromír Slepík, ředitel úřadu pro sportovní záležitosti Slepičího království a zároveň pravá ruka veleváženého krále Slepičáka III., který v tomto roce slaví 25 let na trůnu své říše a při té příležitosti se rozhodl zorganizovat velikonoční soutěž pro rytíře sousedních zemí. Každé království, které se rozhodlo zúčastnit, se neprodleně rozdělilo na dvě skupiny (v našem případě Roztomilá kuřátka a Zelňáci), které se měly během dvou dnů utkat v několika disciplínách. Informace k jednotlivým disciplínám jsme obdrželi ve svitcích od samotného krále Slepičáka, ze kterých jsme také vyčetli, že za vítězství v disciplínách budou skupiny získávat čokoládová vajíčka a celkovým vítězem se na konci stane skupina, která bude disponovat větší hromádkou vajec. Její členy pak bude čekat štědrá velikonoční odměna od samotného krále Slepičáka...
První velikonoční disciplínou byla soutěž nazvaná Jdi pro vejce! Ve Slepičím království se každoročně před svátky jara chodí na lov vajec. Každý si vezme polévkovou lžíci a na ni nabere jedno vajíčko. Tradice praví, že pokud během cesty domů vejce ze lžíce spadne, je zkažené, a naopak, pokud dotyčný vejce v pořádku donese na místo určení, může být bez obav nabarveno a darováno. Naše dvě skupiny měly tedy za úkol přenést na polévkové lžíci všechna vajíčka, přičemž na každého vycházelo právě jedno vejce a bylo třeba vyvinout co nejvyšší rychlost, ale zároveň dbát na opatrnost, neboť nezřídka docházelo k případům pádu vejce ze lžíce, což celý proces transportu značně zbrzdilo. Skupina, která se prostřídala rychleji, získala první čokoládové vajíčko...
Další disciplína byla nazvaná Portrét slavné slepice. Velikonoce jsou svátkem všech okřídlenců – hlavně slepic. Ve Slepičí říši se často na Velikonoce nechávají portrétovat celé rodiny slepic, aby měly památku na tento slavný den. Jedna slavná slepice jménem Vratimíra Slepičková si nechala také namalovat portrét, ale hned druhý den byl obraz odcizen neznámým vandalem, který zřejmě paní Vartimíru velmi nenáviděl, neboť její portrét roztrhal na kusy, které zapečetil do obálky a tu schoval neznámo kde (pravděpodobně chtěl požadovat výkupné)... V této disciplíně měla nejdříve každá skupina za úkol najít obálku, poté se všichni členové vrátili na stanovené místo a snažili se z kousků v obálce sestavit „portrét slepice“. Čokoládové vajíčko získala rychlejší skupina...
Jako třetí nás čekala disciplína s názvem Slepičí kulečník – oblíbená volnočasová zábava poddaných Slepičího království. Výhodou této hry je, že se hraje nejčastěji pod širým nebem, stačí nakreslit křídou na chodník několik kruhů různě vzdálených od startovní čáry, v každém kruhu určité číslo označující počet bodů (přičemž nejhodnotnější je nejvzdálenější kruh). V našem případě spolu soupeřili vždy dva soutěžící, každý z nich se chopil speciální hole a snažil se jedním ze čtyř pokusů trefit míček do jednoho z kruhů. Po několika marných pokusech se ukázalo, že tato disciplína je záludnější než se zpočátku zdálo, a tak jsme na konci nemuseli složitě sčítat body, neboť trefit kruh s číslem se podařilo jedinému hráči, který tak pro svůj tým vybojoval cenné vítězství v této disciplíně...
Poslední disciplína s názvem Velikonoční obrázky prověřila naši rychlost. V královské zahradě bylo ukryto určité množství velikonočních obrázků (každý obrázek za jiný počet bodů) a úkolem soutěžích bylo jednoduše najít v daném časovém úseku co nejvíce obrázků. Na závěr si skupiny sečetly body napsané na obrázcích a o tom, kam poputují poslední čokoládová vajíčka, bylo rozhodnuto...
Po sečtení všech vajec se zdálo, že je o vítězi rozhodnuto. Ale vzhledem k pracovitosti členů poraženého družstva, kteří ochotně pomáhali s velikonoční výzdobou, se body obou týmů vyrovnaly a na sladké odměně si tak pochutnali všichni. Děkujeme králi Slepičí říše a těšíme se, co uspořádá k dalšímu výročí svého panování...
Mgr. Kristýna Jandíková
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |