Nedlouho po začátku nového roku jsme přemýšleli, jak to udělat, abychom si letos, i přes všudypřítomnou koronavirovou hrozbu, udrželi dobrou náladou. Jak se co nejvíc smát, když třeba vůbec není čemu? Situace vyžadovala rychlé řešení. A tak jsme bez dlouhého otálení sáhli po osvědčené a několikrát vyzkoušené metodě, jak si přivodit dobrou náladu. „Chechtací týden“ – týden plný soutěží, her, legrace a zábavy, během kterého je zakázáno mít špatnou náladu J...
Začali jsme rozdělením do skupin. Každý člen skupiny obdržel svou vlastní Chechtací kartu, do níž si měl postupně zapisovat finanční obnosy za splnění jednotlivých úkolů, případně za vítězství v soutěžích… Pro začátek jsme si přečetli několik vtipů, přičemž byly zaznamenány první případy „zachechtání“, i když velmi slabé… Poté si každý z nás potají vybral jeden vtip a pokusil se ho nakreslit. Nejčastěji se na obrázcích objevoval vtip o zebře, která se šla nechat vyfotit a naléhala na pana fotografa, aby ji tentokrát udělal barevnou fotku, ne jako minule, kdy jí udělal jen černobílou …
Druhým úkolem našeho Chechtacího týdne byla dramatizace vtipů. Po přečtení několika vtipů opět každá skupina tajně zvolila jeden z přečtených vtipů, který měla zahrát v krátké a co možná nejvýstižnější scénce. Háček byl ale v tom, že soutěžící nesměli mluvit, jednalo se totiž o pantomimické ztvárnění vtipů, což samozřejmě zvyšovalo „potenciál chechtavosti“. Velmi povedená byla třeba scénka o komárovi, který se vrátil ze svého prvního letu a nadšeně hlásí mamince: „Mamí, představ si, šlo mi to skvěle, všichni mi tleskali.“ …
Další den byl věnován soutěžím a také dramatickým hrám. Asi největší přívaly smíchu vyvolala hra s názvem Rychle a pomalu. Na začátku si soutěžící měli vymyslet krátkou scénku, kterou zahráli nejdříve normálně, potom zrychleně a nakonec ve zpomalené verzi. A jak správně tušíte, tyto scénky nenechaly nikoho v klidu - publikum propukalo v hlasitý smích a o mnohé se pokoušel „chechtací záchvat“…
Vrcholem našeho týdne byla chechtací slavnost, jejíž součástí byla velmi oblíbená soutěž O nejlepší vtip. Tato disciplína vyžadovala nemalou domácí přípravu, neboť každý soutěžící musel vyvinout značné úsilí při pátrání po vtipu, který by mohl mít potenciál nekontrolovatelně „rozchechtat“ porotu…
Po celém týdnu poctivého smíchu bylo na čase spočítat nasbírané peníze a vyplatit každému to, co mu po zásluze náleželo. Nebylo ale snadné jen tak ukončit tento týden - během těch několika dní jsme si totiž vypěstovali závislost na smíchu a bylo nutné snižovat jeho dávky postupně, takže jsme si na závěr museli promítnout pár legračních videí jako sladkou tečku za naším Chechtacím týdnem... A protože dobře víme, že smích léčí, naordinujeme si jistě podobný Chechtací týden i příští rok...
Kristýna Jandíková