Než jsme se stačili vzpamatovat, byly tu zase Vánoce. A tak jsme v družině jako každý rok načechrali větvičky našeho prastarého vánočního stromečku (který po celý rok přebývá v jedné temné skříňce, aby pak na jeden malý moment zazářil a rozjasnil oči všech dětí), nazdobili jsme třídu ručně dělanými vánočními výtvory vysoké hodnoty a čekali jsme na družinového Ježíška. Jak se blížil štědrý den, šířily se naší družinou zvěsti o tom, že tento bájný tvor (Ježíšek) má plné rukavice práce a tudíž se k nám možná nedostane. Ani tyto „pomluvy“, které si jistě vymysleli někteří škodolibci, aby tak Ježíška zdiskreditovali a pošpinili jeho dobrou pověst, nezviklaly naši víru - Ježíšek přeci vždycky stihne obletět naprosto všechny domácnosti, družiny, domovy pro seniory a další potřebná zařízení a ani se přitom nezadýchá.
Byli jsme ochotni čekat, jak dlouho bude třeba. A vyplatilo se! Ve středu 20. prosince nastal ten toužebný okamžik. Uprostřed družiny na velkém stole stál v celé svojí kráse náš zasloužilý mini stromeček ozdobený modrými baňkami a řetězy a obsypaný hromadou menších i větších dárků. Rozbalování proběhlo v pravé vánoční atmosféře, za zvuku vánočních koled a chřoupání vánočního cukroví. Ale hlavně podle našich nepsaných pravidel – postupně, od jednoho ke druhému, aby všichni viděli, co jednotliví obdarovaní od Ježíška dostali... Po vybalení dárků následovalo tzv. testovací období, během kterého všichni zkoumali svoje nově získané předměty. Na závěr nemohlo chybět tradiční přání krásných Vánoc a šťastného nového roku. A samozřejmě jsme nezapomněli „vyseknout“ velkou poklonu Ježíškovi, o jehož schopnostech jsme ani na okamžik nezapochybovali... J
Mgr. Kristýna Jandíková
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |