Na konci září se v naší družině rozezněly středověké loutny, jejichž tóny byly neklamnou známkou právě zahájeného slavnostního turnaje, při kterém se měli utkat rytíři dvou družin (Kamzíci a Sokolíci) v několika různorodých a záludných disciplínách. Cílem bylo nasbírat během celého turnaje co nejvíce královských mincí, které měly vítězné skupině vynést sladkou odměnu od krále...
Na úplném začátku si každá družina vyrobila základní listinu (obsahující název družiny a jména všech členů), vlajku a vymyslela co nejoriginálnější pokřik. Pro rytíře žádná práce, vždyť každý z nich je zajisté obdařen řadou různých schopností. A tak se zanedlouho pod rukama rytířů vynořila nápaditá umělecká díla, s nimiž obě družiny hrdě předstoupili před krále. Ten všechny výtvory posoudil přísným vladařským okem a poté vydal ze svého měšce první královské mince – každé družině dle jejích zásluh...
Druhý den rytířského zápolení byla na řadě první řádná disciplína s názvem Vzkaz od krále. Náš pan král je totiž blázen do nejrůznějších šifer a hlavolamů. A tak se rozhodl trošku svoje rytíře potrápit. Nejen že si vymyslel zapeklitou otázku, on navíc všechna slova věty rozstříhal a schoval na královském dvoře. Každá družina hledala 6 papírků (v barvě, kterou si vylosovala), přičemž po nalezení posledního papírku bylo třeba poskládat smysluplnou otázku a odpovědět na ni. A protože obě družiny rozluštily tuto hádanku téměř ve shodném čase, vyplatil král tentokrát stejný počet mincí...
Třetí den turnaje čekaly naše rytíře dvě zásadní pohybové disciplíny. První z nich nesla název Pomozte královskému kuchtíkovi. Takový kuchtík měl totiž věru náročné zaměstnání. Představte si třeba, že si pan král poručil na královskou hostinu pečínku s bramborami. Královští dodavatelé přivezli kuchtíkovi dvě hromady brambor, které složili na královském dvoře, a spěchali k dalším zákazníkům. Co si pak nebohý kuchtík měl počít? Vaření pověsit na hřebík a věnovat se raději tahání nůší s bramborami do královského sklepa? V našem království ne! Sdružení královských kuchtíků totiž již několik let bojuje za práva těchto zaměstnanců a vyjednalo pro ně nesčetné výhody. Jednou z nich je také zákaz nošení těžkých břemen, například pytlů mouky nebo brambor. A kdo jiný by měl tuto těžkou manuální práci zastat než statní rytíři, že? Naše rytířské družiny byly odhodlány vykonat tento úkol co nejrychleji. Obě skupiny stály v zástupu za sebou, přičemž první člen měl za úkol přiběhnout k hrnci s bramborami, vzít jeden kus a nechat ho putovat od jednoho člena svého družstva ke druhému. Když brambora doputovala na konec zástupu, transportoval ji poslední hráč do nedaleko stojícího hrnce. Královské mince získala družina, které se podařilo rychleji dostat všechny brambory do hrnce... Druhá disciplína tohoto dne se jmenovala Nabodni talíř a zavedla nás opět do prostředí královské kuchyně. V rámci pomoci přetěžovaným kuchtíkům měly tentokrát rytířské družiny za úkol sesbírat všechny talíře, které zbyly po královské hostině. Ale protože rytíři se rádi baví, rozhodli se, že po vykonání této nadmíru záslužné práce si střihnou ještě jeden malý kuchyňský zápas, v němž zároveň procvičí umění zacházet s mečem. Každý rytíř měl projít danou trasu a „navlékat“ na svůj meč speciální talíře (s otvorem uprostřed). Na zpáteční cestě pak měl talíře opět „vyložit“ a spěchat ke svému družstvu, kde předal meč dalšímu hráči. Rychleji prostřídaná skupina získala královské mince...
Poslední den rytířského turnaje okusili naši soutěžící disciplínu ze zcela jiného soudku než doposud. Čekala je zkouška jejich výtvarného umění. Obě družstva dostala k dispozici barevné papíry a lepidlo a úkolem každého člena bylo vytvořit na bílý papír koláž krále – mozaiku. Po náročné manuální práci spatřila světlo světa povedená umělecká díla, z nichž si pan král dlouho a těžce vybíral, až vybral ta nejlepší, která poté použil pro výzdobu nově zbudované královské kaple. Za nejpovedenější mozaiky rozdal poslední královské mince a poté obě družiny přikročily ke sčítání celkového množství mincí ve svých měšcích. Vítězná družina – Kamzíci - sice nakonec získala o něco větší odměnu, ale náš spravedlivý král musel ocenit i snahu a pracovitost poražené skupiny... A tak po týdnu utichlo řinčení mečů a cinkání talířů a nastala chvíle klidu. A naši rytíři mohli zase na rok odložit svoji sváteční turnajovou zbroj J...
Mgr. Kristýna Jandíková
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |