Výprava Po stopách Měsíčního vejce (29. 9. 2023)

    Na konci září přistálo na dvoře našeho družinového království další číslo Královských novin, které je pro nás každoročně zdrojem velmi dobrodružného čtení. A opět nás nezklamalo, v rubrice inzerátů se totiž opět objevila jedna VELMI zoufalá prosba o pomoc. Co takhle zachránit dalšího bezbranného krále? Proč ne…

     Letošní oběť?  Král Měsíčního království Měslav XIII. Nepřítel? Krutý a chamtivý panovník Zloříše, Potměpich Podlec XXIII., který se zmocnil Měsíčního vejce – zdroje veškeré síly a moci Měsíčního království. Jak zachránit Měsíční království? Proniknout do Zloříše a vysvobodit Měsíční vejce. Jenže… Na území Zloříše se nedostanete žádným běžným dopravním prostředkem. Musíte použít speciální Měsíční bránu, která vás po zadání správného hesla vmžiku transportuje na místo… S mapou, kterou jsme obdrželi od krále Měslava, tedy naše rytířská družina hrdinně vyrazila vstříc nebezpečí…  V mapě byla zaznačená stanoviště - strážní brány, které Potměpich vybudoval s cílem odradit nevítané návštěvy (alespoň ty méně schopné). Zde bylo totiž vždy třeba splnit nelehký úkol, abychom mohli postoupit dále. Z bezpečnostních důvodů jsme před každým stanovištěm vykonali obvyklý rituál – hledáme svitek s instrukcemi, vysíláme do terénu agenta-průzkumníka, třikrát se zavřenýma očima odříkáme ochranné heslo Potměpicha porazíme, protože se nebojíme!“. Důležité instrukce v 1. svitku: držet se pohromadě a pohybovat se obezřetně a rychle. A v případě střetu s Potměpichovými strážci? Neváháme a lokneme si zázračného domácího lektvaru, který si každý rytíř před cestou vlastnoručně připravil. Protřepat, nemíchat!...

   Během cesty jsme museli splnit řad úkolů – sbírali jsme měsíční prach, házeli spící strážce proměněné v kameny do Červí díry, luštili nápisy napsané měsíčním písmem, hledali měsíční kameny, pletli věnečky z kouzelných stébel trávy… Vše šlo hladce, ale najednou… Potměpichův strážce ve svém terénním autě nejmenované značky. Naštěstí jsme se stihli schovat… Když jsme konečně dorazili k sídlu Potměpicha, jímala nás hrůza. Tma, zima, prapodivné zvuky. Agent-průzkumník se málem lapil do jedné z Potměpichových pastí. Přes všechny útrapy jsme se ale nevzdali a po dlouhém boji dokázali vysvobodit Měsíční vejce… Byla to dobrodružná výprava se spoustou nástrah a nebezpečí, ale my jsme si ji skvěle užili!

 

Kristýna Jandíková