Když nastala zima, nedočkavě jsme sledovali každou televizní relaci o počasí a těšili se na první sněhové vločky. A když konečně sníh dorazil, neváhali jsme ani minutu, neboť moc dobře víme, že souvislá sněhová pokrývka převyšující 2 milimetry a přetrvávající déle než 2 hodiny, se v našich končinách rovná takřka malému zázraku. A tak jsme rychle nasadili zimní výbavu a vydali se vstříc vytouženým „sněhohrátkám“ na školní zahradu. A než jsme se stačili otočit, bylo na světě několik sněhuláků různých rozměrů, jedna nadrozměrná sněhová koule a mnoho dalších nespecifikovaných staveb. Samozřejmě proběhla i klasická „koulovačka“ a dokonce i něco jako sněžný fotbal. A protože sníh vydržel celý týden, užili jsme si sněžných radovánek dosyta…
A vzhledem k tomu, že Vánoce se blížily mílovými kroky, bylo na čase začít se těšit na tradiční družinovou nadílku. Celý rok jsme se snažili a poctivě pracovali, tudíž jsme usoudili, že ani letos na nás Ježíšek nezapomene. A naše předpoklady byly naštěstí správné. A tak jsme si zazpívali koledy, pojedli vánoční cukroví a pak jsme se bez delšího váhání pustili do rozbalování dárků. A protože Ježíšek vždy přesně ví, co si kdo přeje, byli jsme všichni se svým dárkem spokojeni a zbytek odpoledne jsme věnovali „testování“ nových věcí...
Kristýna Jandíková
 |
 |
 |