Po roce opět nastal čas vydat se s naší družinou na dobrodružnou cestu na vlnách fantazie. Po loňských zkušenostech s plavbou zaoceánskou lodí, při níž došlo k neplánovanému přesunu v čase a našemu vylodění mezi krvelačnými Kelty, jsme letos doufali v klidnější a mírumilovnější cestování. Zpočátku opravdu vše vypadalo dobře. Ale pak... Naše loď se z neznámých příčin potopila. Naštěstí všichni cestující přežili a vzhledem k tomu, že moře bylo v tuto roční dobu poměrně teplé a široko daleko nebyla ani jedna žraločí ploutev, mohli jsme v klidu doplavat na nedaleký ostrov. Když jsme se vzpamatovali z prvotního šoku, zjistili jsme, že ostrov pravděpodobně není osídlen a že jsou zde poměrně dobré možnosti co se stravování týče – ostrov nabízí mnoho druhů exotického ovoce i ryby... Záhy jsme však odhalili, že ztroskotání lodi nebyla žádná náhoda. Po prozkoumání celého ostrova jsme objevili svitek, který nám celou záhadu objasnil. Ocitli jsme se v soutěži Týden na opuštěném ostrově, ve které měly po dobu sedmi dní soupeřit dva kmeny v nejrůznějších disciplínách. Za vítězství v jednotlivých disciplínách obdržel dotyčný kmen vždy několik speciálních trosečnických mincí, které fungovaly jakožto platidlo při závěrečné trosečnické slavnosti, při níž si kmeny mohly nakoupit potraviny, o kterých celý týden na ostrově snily (každý kmen mohl nakupovat dle počtu nasbíraných mincí J)...
Na začátku našeho týdne proběhlo rozdělení. Po bleskurychlém hlasování vznikly dva kmeny – Utopenci (modří) a Red island (červení). Každý kmen si zvolil svého vůdce, vyrobil vlajku (ve své barvě) a pokusil se vytvořit mapu ostrova. Za tento první úkol získaly kmeny první trosečnické mince, a jakožto bonus obdržely také tzv. počáteční vklad 10 mincí. Na konci každého dne se totiž konala KMENOVÁ RADA - shromáždění členů obou kmenů, jehož cílem bylo vyhodnotit události daného dne a hlavně hlasovat o tom, který kmen bude platit pokutu za nevhodné chování svých členů. Hlasování probíhalo jednoduchým způsobem: členové obou kmenů se postupně střídali u hlasovacího stanoviště, kde bylo jejich úkolem napsat jméno osoby, která se ten den nejvíce provinila, a důvod, proč volí právě ji. Poté se jednotlivé hlasy sečetly a kmen, který obdržel více hlasů, musel zaplatit stanovený počet mincí jako pokutu. Tento trest byl jistě dostatečně krutý, neboť mohl celý kmen oddálit od vysněné odměny...
Další den začal nálezem svitku, který obsahoval instrukce k první soutěži s názvem Cesta pro vodu. Trosečníci se již na ostrově aklimatizovali a zjistili, že hladem zde jistě nezemřou. Ale co voda? Vzhledem k tomu, že slaná mořská voda se nedá pít, je třeba nosit vodu z pramene, který se nachází ve vnitrozemí ostrova. K přenášení vody jsme dle svitku měli použít plastové lahve, které jsme zachránili při ztroskotání. První disciplína byla odstartována. Oba týmy stály za sebou v zástupech, první členové vyběhli, v ruce měli víčko od plastové lahve a jejich úkolem bylo doběhnout na stanovené místo, nabrat vodu do víčka a běžet zpět ke svému kmeni, kde měli vodu opatrně nalít do lahve. Poté víčko předali spoluhráči, který se vydal na stejnou cestu. Kmen, který ve stanoveném limitu lahev více naplnil, získal trosečnické mince... Objev dalšího svitku nám prozradil způsob, jak si zpestřit náš trosečnický jídelníček. Hluboko ve vnitrozemí ostrova žije domorodý pták slípák, příbuzný našich slepic domácích, který snáší obrovská vejce. Jediné jeho vejce by zajistilo oběd pro celý kmen a ještě by zbylo na večeři. Oba kmeny se tentokrát musely rozdělit na dvě poloviny, které stály naproti sobě, každá na jedné straně dráhy. Vzhledem k tomu, že cesta pro vejce byla velmi strastiplná, bylo nutné překonat řadu nástrah – kameny, klády, rozbahněnou půdu atd. Každý soutěžící měl projít tuto dráhu, poté ukořistit vejce (které bylo nutné ihned uschovat pod oděv, neboť pták slípák se mohl pohybovat v blízkosti hnízda) a vydat se na zpáteční cestu. Poté vyrazil na cestu další člen kmene (tentokrát z naproti stojícího družstva). Kmen, jehož členové se vystřídali rychleji, získal mince... Na závěr dne následovala kmenová rada a první pokuta za špatné chování...
První disciplína dalšího dne se nazývala Sběr kokosů a měla opět co do činění se stravováním na ostrově, neboť kokosy představují oblíbenou lahůdku a výborně zasytí. Oba kmeny stály v zástupu za sebou, přičemž každý člen byl od toho následujícího vzdálen alespoň na jeden velký krok. Cílem bylo co nejrychleji transportovat všechny kokosy na určené místo – z hromady pod palmou přímo do vaku. Po odstartování vyběhl člen stojící nejblíže hromady, vzal jeden kokos a nechal ho putovat od jednoho hráče ke druhému. Jakmile poslední hráč vložil kokos do vaku, mohlo začít přenášení dalšího kokosu. Zvítězil kmen, který do svého vaku rychleji naskládal všech deset kokosů... V další disciplíně s názvem Pozor na žraloka! šlo členům obou kmenů o život. Ve chvílích volna si totiž soutěžící užívají krásy ostrova – loví ryby, hrají krabí honěnou nebo kokosový volejbal. Nejoblíbenější jsou ale vodní radovánky, neboť moře je zde příjemně teplé a průzračné. Kdo by odolal! Ale jednoho krásného odpoledne... připlul ke břehům našeho ostrova... ŽRALOK. Naštěstí se jednalo pouze o další soutěžní disciplínu. Hráči obou kmenů se měli pohybovat (plavat) ve vyznačeném prostoru a ve chvíli, kdy zaslechli varovný signál „žralok“, se museli co nejrychleji přemístit na označené místo (tzn. doplavat na břeh). Plavec, který skončil ve spárech nenasytného žraloka nebo ten, který doplaval na břeh poslední, vypadnul. Kmen, z jehož řad pocházel nejdéle přeživší plavec, získal mince...
Další den na ostrově se nesl v duchu umělecké tvorby. Dle instrukcí ve svitku bylo třeba začít pracovat na výzdobě ostrova před trosečnickou slavností, která měla proběhnout poslední den. A tak, věrni ostrovnímu tématu, dali jsme se do téměř sériové výroby žraloků a rybek. V této nezvyklé soutěži se dbalo především na disciplínu a na práci celého kmene jakožto týmu - zdatnější pracovníci měli pomáhat slabším a snažit se, aby jejich společný výsledek byl co nejlepší...
Předposlední soutěžní den na ostrově nabídl opět dvě napínavé disciplíny. První z nich se jmenovala Rozdělej oheň a vzala si na mušku další důležité ostrovní téma. Všichni trosečníci si totiž byli dobře vědomi toho, že oheň je nezbytný pro přežití na ostrově – nejen jako prostředek k úpravě potravin, zvláště masa (i když v našem případě je toto využití krajně nepravděpodobné, neboť nehrozilo, že by se nějakému odvážlivci podařilo cokoli ulovit J), ale také jako ochrana před divou zvěří. Proto bylo třeba snažit se co nejrychleji oheň rozdělat. Často zmiňovaná „dřívková metoda“ rozdělávání ohně, kterou ovládá průměrně jeden trosečník z deseti a která je tudíž pohromou pro každého ostrovního ztroskotance, nám naštěstí nehrozila. Po ztroskotání naší lodi jsme totiž kromě jiného zachránili i několik krabiček sirek. Byly sice promáčené, ale stačilo je nechat chvíli proschnout na slunci a poté vrátit do krabiček. Tento úkol byl zároveň další disciplínou. Soupeřili spolu vždy dva soutěžící – jeden z každého kmene. Úkolem bylo opatrně naskládat sirky zpět do krabičky, a to jednou rukou a po jedné sirce, a vše završit bleskurychlým, taktéž jednorukým zavřením krabičky. Rychlejší sběrač sirek získal vždy bod pro svůj kmen a na závěr zvítězil kmen s větším celkovým počtem bodů na kontě, za které také obdržel mince... Další soutěž nesla symbolický název Stavba přístřešku. Podstatou nebylo postavit skutečné stavení, ale jakoukoli stavbu z dřívek. Oba kmeny stály v zástupech, jeden člen byl vybrán jako stavitel (ten měl zůstat na místě). Zbylí členové obou týmů měli za úkol sbírat dřívka – každý měl vzít pouze jedno dřívko, donést ho staviteli, poté vyrazil do terénu další sběrač. Soutěžící se střídali tak dlouho, dokud nepřinesli celou hromadu dřívek, stavitel mezitím vytvářel jedinečnou a pokud možno neotřesitelnou stavbu. I když oba stavitelé zvolili odlišnou taktiku, zdálo se, že ani jedné stavbě nehrozí pád, tudíž o vítězi nakonec rozhodl čas - rychlejší stavitel vybojoval pro svůj kmen další mince...
Poslední disciplínou celé soutěže byla Honba za svitky. Jak napovídá název, cílem bylo hledat svitky ukryté na ostrově. Každý kmen si určil jednoho nebo dva luštitele, kteří zůstávali na stanovišti, ostatní vyráželi po jednom do terénu, přičemž každý směl vzít vždy jen jeden svitek (v barvě svého kmene). Svitky byly očíslované, každý obsahoval jednu otázku, z jejíž odpovědi si luštitelé zapsali pouze první písmeno, a seřazením všech prvních písmen pak vzniklo hledané slovo. Kmen, který byl rychlejší, získal poslední mince... Po absolvování této disciplíny nás čekalo sčítání mincí. Oba kmeny za týden pořádně zbohatly a ještě před zahájením trosečnické slavnosti směnili nasbírané mince za speciální trosečnické 100korunové bankovky. A jako bonus obdržel každý kmen navíc 200 korun. Nakupování potravin nepřipomínalo návštěvu supermarketu, bylo mnohem dobrodružnější. Kmeny totiž dopředu nevěděly, co vlastně kupují, znali jen cenu a bylo pouze na nich, jestli si danou tajemnou věc (či věci) zakoupí nebo ji přenechají druhému kmeni. Všichni si nakonec nákupy pochvalovali. To víte, po týdnu stráveném na opuštěném ostrově, kde se na vašem jídelníčku střídají kokos s banánem, byla naše odměna obzvláště sladká J…
Mgr. Kristýna Jandíková
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |