Po roce jsme se s naší družinou opět chystali na zájezd. Co na tom, že jsme pouze improvizovali a ve skutečnosti neopustili družinu. Díky fantazii můžeme na našich zájezdech zažít takřka cokoli a zcela zdarma (na rozdíl od zájezdů s cestovní kanceláří). A letos jsme počítali naprosto se vším. Není divu, po loňských zkušenostech, kdy jsme podstoupili naprosto nevinný let do Egypta, během něhož záhadným způsobem došlo k přesunu v čase a my jsme se z čista jasna ocitli mezi egyptskými faraony... Tentokrát nás čekala plavba zaoceánskou lodí po Středozemním moři. Nalodění proběhlo v italském Janově, mezipřistání ve španělské Barceloně a cílovou stanicí mělo být francouzské město Marseille. A tak, připraveni na vše, počítali jsme i s možností přesunu v čase a pro jistotu si zjistili něco o dávných obyvatelích našeho cílového státu – obávaných a krvelačných Keltech...
Ještě před plavbou jsme se museli rozdělit na dvě lodní posádky. Každé z posádek velel kapitán, který si prostřednictvím losování „vybral“ svoje spolupracovníky. Kapitáni rozhodli o rozdělení rolí na jejich lodi (zástupce kapitána, plavčíci, kuchaři, barmani, uklízeči atd.). Za všechny úkoly, které posádky v průběhu své cesty plnily, získávaly mince nazvané duhovky, na konci pak měla zvítězit skupina s větším počtem těchto mincí. Nicméně před námi byla ještě dlouhá cesta. Prvním úkolem obou skupin bylo sestavení minikatalogu, tedy katalogu, který bude nabízet pouze jediný zájezd – již zmiňovanou plavbu zaoceánskou lodí po Středozemním moři. Každý minikatalog měl obsahovat obrázek a název lodě, popis vybavení, jména členů posádky a další nezbytné údaje. Nutno říct, že obě skupiny se při tvorbě svých katalogů pořádně vyřádily - fantazii se meze nekladly, a tak se na palubě každé z lodí mohlo objevit prakticky cokoli...
Po několikadenní práci na minikatalozích bylo vše připraveno k plavbě. Obě lodě už netrpělivě kotvily v přístavu, plavčíci leštili paluby, kuchaři měli navařeno pro celou armádu, kapitáni nervózně přecházeli po lodích a ostřížím zrakem kontrolovali, zda je vše na svém místě. Není se co divit, v jejich rukou teď ležely osudy celé posádky a nemalého počtu cestujících... Ve středu 2. 5. vyplouvala první skupina - Kapitáni Kelti – a členové druhé posádky se nechali hýčkat jakožto klienti, kteří si zakoupili plavbu zaoceánskou lodí se zajímavým jménem Hamburger. O den později se role obrátily: na svou plavbu se vydala druhá skupina - Duhové hvězdy - s lodí Hello a první skupina představovala posádku. Každá z plaveb byla naprosto výjimečná, obě skupiny se snažily vybavit svoje lodě nejrůznějšími obchody a službami a poskytnout tak svým klientům luxusní dovolenou. Kromě oblíbeného casina jsme na lodích mohli navštívit například i dětské zábavní parky, bazény s tobogány, wellness a fitness centra, supermarkety nebo několikahvězdičkové restaurace... Obě plavby byly nakonec úspěšné a všichni pasažéři dorazili bez úhony do cílové destinace – jihofrancouzského města Marseille...
Sotva jsme vstoupili jednou nohou na pevninu, dýchla na nás atmosféra staré Francie, nicméně po několika okamžicích jsme začali mít neblahé tušení, že vše není tak, jak má být: Francie, do níž jsme připluli, se zdála být starší, než jsme očekávali. Situace byla vážná, ale ne kritická - přesuny v čase už pro nás začínají být rutinní záležitostí. A tak jsme začali pilně prohlubovat znalosti o keltských obyvatelích dávné Francie, již zmiňovaných Keltech. Setkání s takovým Keltem může být totiž nadmíru nebezpečné, pokud nevíte, s kým máte tu čest. Pohledem do chytré knihy jsme tedy zjistili spoustu užitečných a zajímavých údajů. Například to, že existovalo poměrně velké množství keltských kmenů, které před několika tisíci lety obývaly území nazývané Galie (dnešní západní Evropa; odtud označení Galové). Dále jsme se dozvěděli třeba to, že Keltové byli vášniví bojovníci a ze všeho nejvíce milovali vítězství, avšak pokud v bitvě nemohli zvítězit, raději se dobrovolně sprovodili ze světa. Zajímavé je, že Keltové šli obvykle do bitvy poměrně nalehko - neměli nic než zbraň a jeden malý kousek oděvu. Brnění bylo dle nich zbytečné, Keltové totiž věřili, že je ochrání bůh, jehož přízeň si pracně získávali přinášením různých obětin... Jednou z nejvýznamnějších postav keltského společenství byli druidové – kněží, věštci, čarodějové v jedné osobě. Druidové prý oplývali řadou nadpřirozených schopností – dokázali se proměnit v cokoli, uměli přičarovat mlhu, aby byli neviditelní, nebo cestovat v čase... Ale i v životě průměrného Kelta bychom našli spoustu zajímavostí. Keltské rodiny žily ve velkých domech, v nichž společně přebývala celá široká rodina (ponorkové situace byly nejspíš na denním pořádku), několik domů bylo obehnáno hradbou a tvořilo keltské sídliště zvané oppidum. Keltské ženy se kromě domácnosti staraly i o zušlechťování svého zevnějšku (měly k dispozici líčidla vyrobená z přírodních šťáv a také šperky). Avšak chtěla-li se keltská žena nalíčit, musela vyčkat na vhodný okamžik, protože pokud někde poblíž číhal její drahý manžel, hrozilo nebezpečí, že jí líčidla zabaví a přikrášlí se sám. A podobně tomu bylo i se šperky. Co se týče vlasů, trendem byla co nejdelší hříva zapletená do copu (u mužů i žen). A barva? „Frčela“ blond. Ale jak ji získat? Návštěva kadeřníka či drogerie? Nemožné. Ten, kdo se s podobným módně plavým odstínem nenarodil, musel podstoupit zdraví či dokonce životu nebezpečné barvení vápnem (doma rozhodně nezkoušejte)...
Všechny zjištěné informace jsme ověřili v kvízu, z jehož výsledků však vyplynulo, že bychom nejspíš mezi Kelty nezapadli (a při troše smůly bychom možná skončili jako objekt vhodný k obětování). Ale abychom si i v tomto krutém světě mezi Kelty dopřáli trošku zábavy, zahráli jsme si několik tematických her. Třeba známou hru KÁMEN-NŮŽKY-PAPÍR, kterou vynalezli Keltové. Pravidla netřeba zdlouhavě vysvětlovat, každý přece ví, jak se tato oblíbená hra hraje. A tak se obě naše skupiny střetly tváří v tvář – každý hráč měl pouze jednoho soupeře a vítěz z každé dvojice si vždy připočítal 1 bod pro svoji skupinu... Poté jsme se přenesli mezi keltské zločince a zkusili si, jak těžké bylo soudit tehdejší zločiny. Co se týče repertoáru zločinů, nelišily se moc od těch dnešních – loupeže, vraždy či zločiny z lásky. Každý podobný čin musel být potrestán. Ve světě Keltů plnili funkci soudců druidové (zvaní brehonové). Zajímavé je, že keltští soudci často k posouzení viníka používali dřívkovou metodu - každý podezřelý si vytáhl dřívko a ten, jehož dřívko bylo nejkratší, byl viníkem, bez ohledu na to, zda zločin spáchal či ne. V dnešní době používají tuto metodu nejčastěji děti k rozsouzení svých sporů na pískovišti. Tento způsob rozhodování o vině a nevině jsme tedy jednohlasně zavrhli. Představte si například, že by někdo odcizil vašemu sousedovi auto a podezření by padlo na vás a dalšího souseda, protože jste byli oba viděni v blízkosti ukradeného auta (co na tom, že vy jste byl vynášet odpadky a soused venčil psa) a o případném trestu by se rozhodlo dřívkovou metodou. Zločincem by byl zkrátka ten, kdo nemá štěstí ve hře. To byla spravedlnost, že? Abychom se více vžili do role keltských soudců, zkusili jsme si malý kvíz, ve kterém jsme přiřazovali vhodný trest ke zločinu, pokud možno podle tehdejších keltských zákonů. Uhodli byste například, že člověk, který si dělal legraci z nějaké ženy či z jejího vzhledu, byl po zásluze odměněn pokutou, nebezpečný zločinec byl utopen v bažině a zrádce či dezertér byl oběšen na stromě? Kruté, že? Ale takové byly keltské zákony… Co se týče vzdělanosti, Keltové v žádném případě nebyli primitivním národem – jejich komunikace se neomezovala na posunky a znakovou řeč, měli vyspělý jazyk, jehož pozůstatky dodnes najdeme například v irštině nebo skotštině. Kromě toho měli také vlastní písmo, které se skládalo z rovných čar, písmena se vyrývala do kamene nebo dřeva. A tak jsme si cvičně zkusili rozluštit tajný vzkaz napsaný keltským písmem. Každá skupina dostala k dispozici papírek se všemi písmeny keltské abecedy a tajný vzkaz, který měla co nejrychleji rozluštit...
Předposlední den našeho dobrodružství nás čekala keltská slavnost, při níž se stoly prohýbaly pod tíhou vybraných laskomin z keltského jídelníčku. Na talířích se objevily třeba tradiční pšeničné placky, sýry, ovoce nebo ovesné kaše... Zlatým hřebem byla soutěž nazvaná „Obleč svého Kleta“, v níž měla každá skupina za úkol shromáždit co nejvíce kusů keltského oděvu pro svého kapitána.
Poslední den jsme začali pro změnu pohybovou hrou nazvanou Keltský kompas. Keltové byli totiž mimo jiné výborní námořníci a na svých plavbách se uměli poměrně dobře orientovat. Znali světové strany, jen k jejich pojmenování užívali barvy (SEVER – černá, JIH – bílá, VÝCHOD – fialová, ZÁPAD - bledá). A právě této skutečnosti jsme využili k naší hře. Na čtyři místa jsme položili cedule s nápisy jednotlivých světových stran tak, jak je známe dnes, jeden z nás se stal vypravěčem a do svého příběhu zamotal barvy keltského kompasu. Jakmile soutěžící zaslechli barvu, snažili se co nejrychleji přeběhnout ke správné ceduli (např. Černá – sever …). Soutěžící, který se nenechal zmást a vydržel ve hře nejdéle, získal pro svou skupinu další duhovku... Pak následovalo vyhodnocení celé naší třítýdenní cesty mezi krvelačné Kelty a zasloužený relax při sledování filmu s nejznámějšími kreslenými Galy Asterixem a Obelixem, které udělalo definitivní tečku za naším dobrodružstvím. Domů jsme se vraceli unaveni, ale šťastni, neboť po zkušenostech z drsného světa Keltů se nám v našich končinách bude žít jako v pohádce..
Mgr. Kristýna Jandíková
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |