Na konci října, těsně před podzimními prázdninami, jsme se namísto klasických podzimních starostí, jako je nekonečné shrabování spadaného listí, lisování vína či řešení otázky zimování ježčích sirotků, potýkali s opravdu nevšedním problémem. Zápasili jsme s drakem. Ale začněme od začátku…
Jednoho krásného prosluněného říjnového dne přišel na náš královský dvůr dopis. A jak bývá zvykem touto dobou, byl to dopis s prosbou o pomoc. Tentokrát se na nás obrátil král Hodnoslav III., panovník jedné ze sousedních říší a dlouholetý přítel našeho družinového krále. Kromě obvyklých panovnických nesnází totiž řešil i jeden velký zelený problém. Jeho královský dvůr se chystal přepadnout drak Čertopysk. Ptáte se, co vedlo draka k takovému kroku, když všechna dračí stvoření široko daleko žijí s lidmi v přátelské symbióze a navíc veškeré dračí potyčky byly nedávno zakázány novou vyhláškou Královského ministerstva pro dračí záležitosti? Drak Čertopysk měl ke svému vpádu vážný důvod. Dozvěděl se totiž od svého špeha, že král Hodnoslav vlastní drahocenné stříbrné vejce, které má kouzelnou moc – ten, kdo ho vlastní, netrpí nikdy nouzí ani špatnou náladou. A to není všechno. Vejce má ještě jednu zázračnou vlastnost – dokáže vrátit lidskou podobu všem nebožákům, kteří byli proměněni zlými kouzelníky. Drak Čertopysk býval kdysi panovníkem jedné mocné říše. Pak ale došlo v jeho životě ke klasické pohádkové zápletce – odmítl dát svou dceru za ženu jednomu zákeřnému čaroději a ten ho za trest proměnil v nevzhledného několikahlavého draka. A tento drak se dozvěděl o existenci stříbrného vejce a zatoužil získat zpět svou lidskou podobu. Když král Hodnoslav zjistil, že má drak na vejce zálusk, začal ihned jednat – odeslal vejce králi družinového království a v dopise mu vysvětlil, jaká je situace. A protože věděl, že rytíři družinového království jsou nejudatnější široko daleko, poprosil krále, zda by do jeho království nemohl poslat své stříbrné vejce na pár dní do úschovy. Král samozřejmě ihned souhlasil (vždyť staří kamarádi si musí pomáhat), i když netušil, že to nebude zdaleka tak lehké, jak se zdálo. Za několik dní totiž vejce náhle a bez varování zmizelo a na jeho místě našli rytíři brčálově zelený svitek papíru pocházející od draka Čertopyska, který rytířům výsměšně oznámil, že už vejce nikdy nespatří. Král Hodnoslav, dobrák od kosti, se nechal slyšet, že rytířům v žádném případě nic nevyčítá, a zároveň je poprosil, aby se vydali do Dračího doupěte a pokusili se vejce ukořistit zpět. Obratem poslal rytířům po svém poslovi mapu vedoucí do Dračího doupěte. Z důvodu bezpečnosti nemohl vyznačit směr cesty jednoduše šipkami na zemi (drak by tyto stopy zahladil, protože pochopitelně nestojí o nevítané hosty), a proto do mapy zaznačil několik míst, kde ukryl svitky. V každém svitku měl být nějaký úkol, který museli rytíři splnit. Jen v případě úspěšného splnění mohli postoupit dál (důmyslný bezpečnostní systém). Důležité ale bylo, aby se po celou dobu všichni drželi pohromadě, protože jen tak se mohla jejich síla znásobit a byli schopni odolat případnému útoku draka Čertopyska...
Po sáhodlouhých přípravách se rytíři konečně vydali na cestu. Vybaveni pouze mapou, šli vstříc Dračí říši. Zcela bezbranní, ale přesto bez obav. Měli totiž v záloze jednu velmi účinnou zbraň – repelent. Jak se dočetli na obale, tento přípravek spolehlivě hubí klíšťata a veškerou drobnou i větší havěť. A drak Čertopysk, střední dračí postavy a vzrůstu, je přeci jasným příslušníkem větší havěti, tudíž mohli být rytíři zcela v klidu…
Po nalezení prvního svitku jsme zjistili, že se nacházíme na posledním relativně bezpečném místě, těsně před vstupem do Dračí říše. Dle králových instrukcí jsme měli nasbírat listy zázračného stromu Ropušáku ořešákovitého, který roste nedaleko odsud. Tyto listy nám dodají sílu a ochrání nás před kouzly draka Čertopyska. Ale pozor, bylo zakázáno listy trhat, protože by ztratily svou kouzelnou moc. Každý z nás měl najít jeden žlutý a jeden zelený ropušákový list a pečlivě si je oba uschovat... Druhý svitek jsme našli dle instrukcí v mapě u keře s červenými bobulemi a byl pro nás velmi důležitý, neboť nás informoval o tom, že se pomalu blížíme k Dračímu doupěti. Naštěstí však bylo tou dobou doupě opuštěné, protože drak Čertopysk právě vykonával pravidelnou každodenní obchůzku svého panství... Třetí svitek byl vzdálený 25 žabáčích skoků od předchozího a obsahoval první zapeklitý úkol – logickou hádanku, na jejíž vyluštění jsme museli přivolat ty nejchytřejší z naší rytířské družiny... Postupovali jsme dále a při hledání čtvrtého svitku nás pronásledovalo podivné hučení - zlé znamení, drak Čertopysk je blízko! Někteří z nás se nechali unést strašidelnou atmosférou, ale panika nebyla na místě - kapsy plné ropušákových listů to jistily… Ve čtvrtém svitku nás čekal další úkol – najít 8 kartiček, na každé z nich vyřadit ze skupiny slov jedno, které tam nepatří, a svoji volbu zdůvodnit. Jeden z rytířů tento úkol okomentoval v současnosti hojně užívaným výrazem, jenž pronikl do českého jazyka – bylo to zkrátka „easy“... Pátý svitek obsahoval křížovku. Tu jsme velmi rychle vyluštili a pospíchali k Dračímu doupěti, které bylo již na dohled. Těsně před doupětem nás čekal poslední, šestý svitek, v němž nám král Hodnoslav doporučil, abychom na zemi vytvořili ochranný kruh z nasbíraných ropušákových listů. Hrozilo totiž extrémní riziko střetu s drakem, který již mílovými kroky pospíchal domů ze své obchůzky, neboť jedna z jeho hlav (pravděpodobně hlava pro záležitosti bezpečnosti) ve vzduchu zavětřila člověčinu. Proto jsme se raději všichni postavili do kruhu a vybrali ze svého středu 2 rytíře. Tyto 2 osoby jsme se nechystali obětovat drakovi, jednalo se o 2 nejstatečnější rytíře, které jsme dle instrukcí ve svitku poslali na výzvědy do Dračího doupěte. Když se odvážlivci vrátili a oznámili, že nehrozí žádné nebezpečí, mohla se do doupěte bez obav vydat celá naše družina. Ptáte se, proč jsme tak riskovali a proč nemohli vejce v doupěti „vyzvednout“ oni dva vyslanci? Zkrátka proto, že na vysvobození vejce a zrušení drakovy kletby byla zapotřebí síla celé naší družiny. Bylo to sice náročné, protože kromě kouzel bylo vejce chráněno i armádou žahavých kopřiv rostoucích těsně před doupětem, přesto se nám vejce podařilo ukořistit. A pak už jsme na nic nečekali a hledali nejkratší cestu pryč z hrůzostrašné dračí říše...
Když jsme informovali krále Hodnoslava o vysvobození stříbrného vejce, spadl mu nejspíš ze srdce kámen velikosti Afriky. A tak dlouho neotálel a poslal do družinového království svého posla se sladkou odměnou. Kromě truhlice plné vybraných dobrot získal každý rytíř i pamětní listinu – Ocenění za statečnost při vysvobozování stříbrného vejce. Takže naše dračí dobrodružství nakonec skončilo pro všechny dobře a rytíři se už určitě nemůžou dočkat příštího podobného tažení…
Mgr. Kristýna Jandíková
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |