Začal nový rok a my jsme přemýšleli, jak to udělat, abychom do něj vstoupili vesele a s dobrou náladou. Jak se co nejvíc smát, když třeba vůbec není čemu? Situace vyžadovala rychlé řešení. Nejspolehlivější variantou byl „Chechtací týden“ – týden plný soutěží, her, legrace a zábavy, během kterého je absolutně vyloučeno mít špatnou náladu J...
Začali jsme rozdělením do čtyř skupin. Každý člen obdržel svou vlastní Chechtací kartu, do níž si měl postupně zapisovat finanční obnosy za splnění daných úkolů, případně za vítězství v soutěžích. Každá skupina měla svého kapitána, jehož prvořadým a nejdůležitějším úkolem bylo vytvořit listinu se jmény všech členů a názvem skupiny. Ostatní soutěžící se mezitím pustili do první disciplíny. Přečetli jsme si několik vtipů, od srdce se zasmáli a pak si každý z nás potají vybral jeden vtip a pokusil se ho nakreslit. Nejčastěji se na obrázcích objevoval vtip o Pepíčkovi, který se ptá maminky, jestli dá peníze starému a nemocnému pánovi. Maminka řekne, že samozřejmě ano, a ptá se, kde že ten pán je. A Pepíček odpoví, že stojí na rohu a prodává zmrzlinu J... Za první úkol byly rozdány první finanční obnosy – rozhodující byl tentokrát nejen umělecký dojem z díla, ale také to, zda ostatní soutěžící uhádnou, jaký vtip daná kresba představuje...
Druhým úkolem našeho Chechtacího týdne byla dramatizace vtipů. Každá skupina si zvolila, opět tajně, jeden vtip, který měla zahrát v krátké a co možná nejvtipnější scénce. Všichni se do práce pustili se zápalem a bylo vidět, že se dobře baví. A na výsledcích to bylo znát, neboť publikum se „chechtalo“ z plna hrdla. Velmi povedená byla třeba scénka o zajíci, který jde do obchodu a chce si koupit shnilou mrkvičku. Prodavač se nejprve ohradí, že jeho obchod je solidní a nevede zkažené zboží. Stejná situace se ale opakuje i další dva dny, a když zajíc přijde třetí den, prodavač mu s úsměvem podává shnilou mrkvičku a je rád, že uspokojil dalšího náročného zákazníka. Když vtom zajíc vytáhne průkazku a praví: „Obchodní inspekce!“ J...
Třetí den Chechtacího týdne byl zasvěcen velmi oblíbené soutěži O nejlepší vtip. Tato disciplína vyžadovala nemalou domácí přípravu, neboť každý soutěžící musel vyvinout značné úsilí a najít si vtip, který měl potenciál vyvolat u poroty salvy smíchu. Velkou roli samozřejmě hrál způsob, jakým soutěžící vtip prezentují – někdo se rozhodl pro pouhé přečtení, jiný vtip zahrál. Všichni jsme se sice nasmáli, ale při rozhodování o nejlepším vtipu jsme zažili perné chvíle, protože nebylo vůbec snadné vybrat jediného vítěze. A tak každý obdržel finanční částku dle zásluhy...
Další den byl věnován dramatickým hrám. Začali jsme hrou s názvem Dabing. Úkolem skupin bylo nadabovat, tedy namluvit určitý úsek dané pohádky či filmu. Každý si tedy vybral jednu postavu a za tu musel mluvit. A nutno říct, že jsme se smíchem za břicho popadali už na samém začátku - stačilo třeba když pán jako hora promlouval tenkým pisklavým hláskem. Protože takové dabování není vůbec snadná záležitost, byly všechny skupiny po zásluze štědře odměněny J...
Vrcholem našeho Chechtacího týdne byla další dramatická hra, která nesla název Rychle a pomalu. Na začátku si soutěžící měli vymyslet krátkou scénku, kterou zahráli nejdříve normálně, potom zrychleně a nakonec ve zpomalené verzi. A jak správně tušíte, tyto scénky nenechaly nikoho chladného a přivedly by k smíchu i toho největšího morouse. Publikum propukalo v hlasitý řehot a místy se ozývalo i chrochtání, zkrátka jsme se smáli upřímně a od srdce... A protože jsme si během těch několika dní navykli na smích natolik, že jsme se na něm stali závislí, pustili jsme si ještě pár legračních videí jako sladkou tečku za naším Chechatcím týdnem...
Na konci celého týdne byl každému vyplacen finanční obnos ve výši, jakou se mu podařilo nasbírat, a k tomu každá skupina obdržela ještě sladký bonus. Tento týden jsme si pořádně užili a vlastně jsme udělali i něco pro svoje zdraví, protože jak známo, smích prodlužuje život. Proto Chechtací týden jistě zařadíme do našeho programu i napřesrok... J
Mgr. Kristýna Jandíková