Začal prosinec a jako každý rok nastalo malé vánoční šílenství. Obchody přeplněné dárkuchtivými lidmi, nekončící fronty na kapry, koledy znějící na každém rohu. U nás v družině každý rok v adventním období vyrábíme vánoční dárky, ozdoby, přáníčka. I letos jsme pocítili potřebu umělecky se vyjádřit, tentokrát jsme však chtěli stvořit něco speciálního... A tak spatřil světlo světa vánoční muzikál „Nesem vám sváteční noviny“. Název napovídá, že by se mohlo jednat o poměrně tradiční kus, avšak ten, kdo by očekával obvyklý příběh z Betléma, by se asi hodně divil... Čekaly nás netradiční televizní zprávy obohacené o „taneční reportáže“, hrané pasáže i zpěv...
Světla se rozsvěcují, opona mizí, tři dva, jedna... Klapka. Action. Znělka televizních novin, na hodinách zbývá posledních třicet vteřin do půl osmé. Kamery zabírají maskérku kmitající okolo dvou moderátorů. Rychle nalíčit, sundat natáčky, doladit oblečení. A jedeme naživo. „Vážení diváci, je právě půl osmé a to je čas pro televizní noviny, dnes se svátečním datem 24. prosince. Vítají vás Lucie Balonová a Ray Kostlivec.“...
První zpráva večera přinesla závažné téma, neboť sledovala osud posledního dosud žijícího exempláře Santy Clause, kterého z jeho domoviny na Severním pólu vyhnalo neúprosné oteplování planety. Reportáž Anny Vločkové nás zavedla přímo na místo a za zvuku letní písně, která dobře ilustrovala tamější počasí, jsme mohli sledovat tanečníky znázorňující stěhování Santy Clause a jeho věrných sobů...
Rychlým střihem jsme se opět vrátili do studia k našim moderátorům, jejichž další zpráva byla o poznání veselejší a pojednávala o tom, co v předvánočním čase nejvíce stmelí českou rodinu. Někteří by tomu možná nevěřili, ale jsou to reklamy, konkrétně oblíbená reklama s prasátkem, jak ji láskyplně nazývá většina diváků. V reportáži Petra Kaprála jsme se dozvěděli, že tato reklama má sice jepičí život, neboť se na českých obrazovkách moc dlouho neohřeje, avšak její popularita je rekordně vysoká. A tak se v milionech českých domácností opakuje stejný rituál, při kterém se členové rodiny svolávají pokaždé, když uslyší známou větu „Ne ne, já nemusím, já už ho vidím.“ V následujícím příspěvku se herci pokusili tuto reklamu co nejvěrněji ztvárnit...
Další zpráva vyvolala na tvářích našich moderátorů opravdové zděšení. „Nedlouho před zahájením televizních novin odcizil nějaký vandal vánoční stromeček, který stál před budovou naší televize. Původní podezření, že se jedná o řádění bobra evropského, kterého k tomuto protizákonnému jednání donutil nedostatek obvyklé potravy, se nepotvrdilo, neboť populace bobrů žijící v okolí naší televize je minimální a pravděpodobnost, že by bobří banda nepozorovaně odnesla obrovský vánoční strom, je malá.“ Reportérka Alena Jehličková, která se přihlásila živě z místa činu, kde po ukradeném stromečku zbylo jen pár vánočních ozdob, divákům sdělila, že podle informací policie byli pachatelé minimálně dva. Záběry ze skrytých kamer však ukázaly zajímavou věc – zločin spáchal jediný pachatel. V reportáži podkreslené dramatickou hudbou tanečníci znázornili následné dopadení pachatele za hranicemi naší republiky, ke kterému přispělo několik místních obyvatel…
Ze zahraničí nás hlas režiséra přenesl zpět do studia. V pořadí třetí reportáž byla o poznání klidnější. „Skupince českých pekařů se v tomto předvánočním období podařil kousek hodný zápisu do knihy rekordů. Upekli totiž největší vanilkový rohlík na světě...“ Dle informací reportéra v terénu, Milana Moučky, došlo sice při nakládání rohlíku na korbu nákladního automobilu k infarktové situaci, kdy byl rohlík rozlomen a na vozovku se vysypaly tuny mouky a cukru, což si vyžádalo zásah hasičů, avšak i přesto byl tento pokus uznán jako největší dosud upečený vanilkový rohlík. V reportáži doprovázené podmanivou hudbou tanečníci ilustrovali i cestu pekařů na pražský hrad, kde je vyznamenal prezident republiky, a čekaly je davy fanoušků...
Právě ve chvíli, kdy se naši moderátoři chystali uvést další zprávu, přihodila se nemilá věc. Najednou... byla TMA. Kromě světel se vypnulo i čtecí zařízení, což vyvolalo u Lucie Balonové malý hysterický záchvat, který se naštěstí pohotově podařilo uklidnit za pomoci papírového pytlíku. A jakmile se Lucie opět vrátila do role vážné a klidné moderátorky, svitl jí v hlavě spásný nápad jak elegantně zakončit televizní noviny – jako improvizace jistě postačí přání krásných Vánoc a pár koled. A tak se společně se svým kolegou Rayem oba hrdě postavili a... tím spustili lavinu smíchu. Každý správný moderátor, který při přímém přenosu sedí, si totiž obléká sváteční oděv pouze na polovinu těla (od pasu nahoru) a zbytek bývá oděn do pohodlného domácího obleku (v našem případě pruhované kraťásky a zvířátkové bačkůrky J). Tuto zábavnou a neplánovanou vsuvku však zajisté diváci ocenili a potom si společně s oběma moderátory, účastníky všech reportáží, tanečníky a technickými zaměstnanci televize mohli z plna hrdla zapět dvě krásné české koledy. A pak? Poslední klapka, poslední slova režiséra, opona...
To byla tečka za netradičním divadlem na divadle, kterého se s plným nasazením zúčastnilo celé 3. oddělení družiny. Po tři týdny jsme pilně nacvičovali, vymýšleli, chystali, zkrátka žili jsme jen naším představením. A výsledek byl nečekaný - vše se podařilo na výbornou. Děti projevily svoje herecké a taneční vlohy a ukázaly se také jejich nesporné organizátorské či režisérské schopnosti. Jistě můžeme říct, že to pro nás všechny byl krásný předvánoční zážitek J...
Mgr. Kristýna Jandíková
 |
 |
 |