Těšení není nikdy dost. Nejdříve jsme se těšili, že nikdo z dětí nebude covid pozitivní. To přišel zkontrolovat i netopýr, který se nám v testovací pondělek zavěsil na vnější žaluzii, a pěkně si celou třídu prohlédl.
Pandemie nám zabraňuje navštívit „babičky a dědečky“ v Domě pokojného stáří v Hrušovanech u Brna. Ale i s tím jsme si poradili. Natočili jsme v lesoparku podzimní pásmo básní a písniček a poslali jim krátký video pozdrav. Jsme rádi, že jsme jako prvňáčci mohli potěšit druhé.
V listopadu jsme se těšili na příjezd sv. Martina na bílém koni. Ještě, že máme Martina přímo v naší třídě, ten na bílém koni přijel.
Na zahájení adventní doby jsme si vyrobili adventní svícen. Následně převládlo těšení se na mikulášskou nadílku. Krásně jsme zvládli zarecitovat novou básničku pro Mikuláše. Vyzkoušeli jsme si vytvořit vlastní choreografii andělského, čertovského a mikulášského tance. Trénovali jsme nákup ovoce, využili jsme i procvičování počtů ve školní počítačové učebně. V únikové hře jsme rozlišovali dobré a špatné chování a snažíme se o to i ve třídě. Co se jako prvňáček naučíš, to se ti později sejde. Máme za sebou tři měsíce výuky a už umíme číst věty, psát celá slova, pojmenovat školní pomůcky anglicky aj.
A opravdu moc jsme byli vděční za nadílku sněhu, protože jsme se právě začali učit o zimě. To se potom hned jinak kreslí zimní obrázky. Když se zrovna neučíme, tak si o přestávce stavíme, modelujeme, společně svačíme, povídáme si. V neposlední řadě se těšíme na Vánoce, ale o tom zase příště.
Jitka Coufalová, třídní učitelka 1.A