Jako každý rok na začátku prosince, i letos nás čekala tradiční soutěž s rohatými pekelníky. Ptáte se, proč jsme si jednoduše nerozdělili balíčky se sladkostmi a neušetřili si práci? Zkrátka a jednoduše proto, abychom si sladkou mikulášskou odměnu pořádně zasloužili, neboť jak známo, nic není zadarmo a peklo je v této otázce naprosto nekompromisní...
Na úplném začátku jsme se rozdělili na 4 čertovské skupiny – Pekelní draci, Peklo, Ďáblíci a Zapeklíci. Každá skupina vybrala ze svého středu toho nejschopnějšího pekelníka, kterého jmenovala svým Luciferem, poté si vyrobila svůj pekelný plakát, na kterém byla uvedena jména všech členů, a jako bonus přidala malou čertovskou kresbu. To byla zároveň naše první soutěž. Za každou ze soutěží sbírali čertíci čertovské mince, které museli střežit se vší pekelnou obezřetností, neboť na konci si měli naspořené mince vyměnit za pytlíčky se sladkostmi. A není divu, že se čerti při soutěžení pekelně zapotili. A to nejen proto, že mají v pekle nadměrné vedro zapříčiněné přítomností velkého množství bublajících kotlů po okraj naplněných hříšníky, ale také proto, že se všichni opravdu čertovsky snažili. Platila totiž jednoduchá rovnice, kterou by jistě pochopili i ti méně rozumem obdaření chlupáči: Čím více čertovských mincí, tím více pytlíčků se sladkostmi...
Naše pekelná soutěž měla celkem čtyři soutěžní disciplíny. První z nich se jmenovala Plácni čerta. Jedná se vlastně o oblíbenou karetní hru čertů všech věkových kategorií, kterou si v pekle zkracují volné chvíle (a že je jich víc než dost, neboť každý dobře ví, že čerti práci příliš neholdují). Všechny čtyři skupiny se postavily na stanoviště, první na startu byli Luciferové ze všech skupin. Všichni seděli na koberci, měli zavřené oči a ruce za zády, mezitím čerti-pomocníci zamíchali speciální karty, z nichž každá měla na lícové straně vždy určitý počet čertíků. Jakmile byli soutěžící vyzváni, otevřeli oči a snažili se co nejrychleji plácnout kartu s udaným počtem čertů. Nejrychlejší soutěžící získal pro svoje pekelné družstvo 1 bod...
Druhá disciplína nesla název Pekelná dřina a připomínala činnost, která je v pekle spíše vzácná, ale která čas od času potká každého čerta (i když, jak jsme zmínili, jedná se opravdu spíše o sporadickou záležitost a většinou se pekelníci všech náročnějších činností bojí doslova jako čerti kříže, a tak bývají svěřeny výhradně čertům, kteří jsou ve výkonu trestu ). V této disciplíně měli soutěžící za úkol co nejrychleji dokutálet poleno z lesa do pekla, neboť peklo nutně potřebovalo doplnit zásoby dříví, aby bylo čím přikládat pod kotle s hříšníky (v naší soutěži se naštěstí jednalo o symbolická polena – namísto kusu dřeva jsme použili barevné fixy). Každý pekelník měl co nejrychleji dokutálet poleno na konec dráhy a poté zpět, kde ho předal dalšímu čertovi. Skupina, která se prostřídala nejrychleji, získala největší počet čertovských mincí, ostatní skupiny byly odměněny dle pořadí...
Ve třetí disciplíně nazvané Čertovská mozaika prověřili čerti svoji zručnost v rukodělných činnostech (i když se to nezdá, někteří pekelníci jsou až neuvěřitelně šikovní a rádi se věnují nejrůznějším uměleckým aktivitám). Úkolem chlupáčů bylo nejdříve získat všechny kusy černého, červeného a bílého papíru, které se nacházely na hromádce v určité vzdálenosti. Bylo nutné všechny papírky po jednom transportovat na stanovené místo, kde z nich poté soutěžící sestavili jednoduchý portrét čerta a ten poté nalepili na papír. Za tuto aktivitu bylo každé družstvo odměněno dle rychlosti...
Poslední disciplína s názvem Luciferův ocas byla opět připomínkou jedné oblíbené čertovské hry. Chlupáči dostali každý jeden papír a jejich úkolem bylo ve stanoveném limitu „natrhat“ co nejdelší ocas. Tato disciplína byla opravdu zapeklitá a bylo nutné zvolit správnou taktiku – trhat co nejtenčí proužek, co nejrychleji a zároveň nanejvýš opatrně, neboť nešťatník, kterému se ocas nedopatřením roztrhne, v soutěži končí. V této disciplíně byly čertovské mince rozděleny dle dosažené délky ocasu...
Po rozdělení posledních čertovských mincí nastal čas směny, kdy každá čertovská skupina vyměnila naspořené mince za slibované pytlíčky se sladkostmi. A protože všichni v každé disciplíně získali určitý počet mincí, nebylo poražených, pouze vítězů. A tak si všichni chlupáči naplnili bříška zaslouženou odměnou a konstatovali, že pro tento rok už mají odpracováno...
Mgr. Kristýna Jandíková
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |