V půlce ledna se zdálo, že jsme se po vánočních prázdninách vyplněných lenošením a nezřízenou konzumací pokrmů všeho druhu již navrátili k původnímu střídmému režimu. Ale protože změny musí být postupné, rozhodli jsme se, že u hodování ještě chvíli zůstaneme. Alespoň v naší družině. Začala totiž Kuchařská show, ve které hrálo jídlo hlavní roli, i když trošku jinak než by se mohlo zdát...
Prvním úkolem bylo jako obvykle rozdělení do skupin. V této soutěži se totiž měly utkat tři kuchařské týmy. Nejdříve byli zvoleni tři majitelé restaurací, kteří si poté vybrali svůj tým. Každý člen týmu plnil určitou funkci – správná restaurace by měla mít manažera, šéfkuchaře, několik kuchařů, číšníky, servírky, barmana, popřípadě pomocnou sílu do kuchyně. Všichni kapitáni museli také vymyslet název své restaurace a udělit jí určitý počet hvězdiček. A tak vznikla tři špičková restaurační zařízení – Paris dream, Kuchtíci a Victoria.
Po splnění nutných formalit začaly všechny skupiny pracovat na svých jídelníčcích, které měly obsahovat vždy 3 předkrmy, 3 hlavní jídla, 3 dezerty, 3 přílohy a nápoje. Vše doplněno o ručně kreslené obrázky. Ten, kdo však vsadil na klasiku a hodlal svůj jídelní lístek zaplnit obvyklými dobrotami české kuchyně jako je řízek, knedlo-vepřo-zelo či rajská omáčka, se již dopředu ochudil o značný počet bodů při konečném hodnocení. Tvůrcům jídelníčků totiž bylo doporučeno, aby při vymýšlení jídel nechali řádně zapracovat svoji fantazii a dali tak vzniknout zcela originálním pokrmům s ještě originálnějšími názvy. A tak se na jídelníčcích objevily takové rarity jako například rohlík v párku nebo dvanáctikopečková zmrzlina. Při konečném hodnocení se brala v úvahu nejen skladba a výtvarné zpracování jídelního lístku, ale také chování celého týmu „na place“ - tzn. při obsluhování zákazníků. A peníze utržené od zákazníků? Ty byly už jen bonusem do rozpočtu dané restaurace, který se do konečného hodnocení nezapočítával. Každý zákazník se totiž na konci svého hodování mohl rozhodnout, kolik za právě zkonzumované jídlo či pití zaplatí (od 1 do 10 družinových korun), přičemž do této ceny se promítla nejen jeho spokojenost s objednaným pokrmem, ale také spokojenost s obsluhou a celkový dojem z pobytu v restauraci...
Po náročném sestavení všech jídelních lístků nastal konečně den D. Kuchařské týmy byly připraveny a odhodlány pohostit zákazníky a poskytnout jim nezapomenutelný gastronomický zážitek. Doposud však zůstávala nezodpovězena základní otázka – z čeho budeme v restauracích vařit? Byl snad někdo pověřen zásobováním? Nikoli, potravin netřeba. Postačí barevné papíry a troška fantazie. Vaření, pečení, smažení a další kuchyňské aktivity byly nahrazeny stříháním, lepením a kreslením. Zkrátka, vše bylo z papíru, jídlo i nádobí (jedinou výjimkou byly sklenice)... Všechno ostatní však probíhalo jako v klasické restauraci. Číšníci pobíhali po place ve snaze uspokojit i ta nejvypečenější přání náročných zákazníků, kuchaři se potili v kuchyni, barmani dbali na dodržování pitného režimu hostů. Ve chvíli, kdy si všichni hosté objednali, zavládl v kuchyni ruch a chaos, jako v pravé restauraci. A došlo i na tradiční omyly a chyby, které snad každý majitel restaurace už někdy zažil – jeden host obdržel pokrm, který si neobjednal, jiný zase musel příliš dlouho čekat... Míra nervozity sice stoupala, ale naštěstí nepřekročila únosnou hranici, komunikace mezi zaměstnanci byla jen mírně napjatá, ale na házení talířů nedošlo...
Všechny tři týmy si prošly pravým kuchyňským peklem, ale nevzdaly se! Při závěrečném hodnocení zvítězila restaurace Paris dream. Ale protože byly výsledky poměrně vyrovnané, obdržely nakonec všechny kuchařské týmy pozvání na raut, který byl odměnou za jejich těžkou práci v posledních dnech. A kromě vybraných dobrot (tentokrát 100% jedlých J) obdržely všechny skupiny i malé překvapení.
Naše více než týdenní exkurze do nitra české gastronomie byla zábavná i poučná - vyzkoušeli jsme si, jak těžké je řídit restauraci, naučili jsme se sestavit jídelní lístek, okusili atmosféru na place i v kuchyni a trénovali trpělivost při komunikaci s netrpělivými zákazníky. A tak je na čase minimálně na rok odložit naše papírové kuchyňské náčiní... J
Mgr. Kristýna Jandíková
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |