 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Nastal podzim a král Družinového království spolu se svými rytíři už byl jako na trní. Není se co divit, jejich rytířská zbroj i bojové odhodlání již dlouhou dobu ležely ladem a bylo na čase vydat se vstříc dalším dobrodružstvím. A tak král otevřel nové číslo Královských novin, jejichž je věrným odběratelem, a pohlédl do rubriky inzerátů, kde se každý rok objeví nějaká prosba o pomoc. A opravdu. Hned na první stránce se vyjímala obrovská výzva zoufalého panovníka Zahradní říše, Králíčka III., jehož království zachvátila prapodivná choroba. Z novin jsme se dozvěděli, že se nejednalo o žádný známý virus, nýbrž o nemoc, kterou na ně seslal zákeřný panovník Černého království, Zloslav XI., za pomoci svého neméně zákeřného strýce, jenž ovládá temné síly. Jejich cílem bylo získat území Zahradní říše tak, že ochromí všechny obyvatele a ti se pak nebudou moct bránit. Jediné řešení – najít lektvar proti této nemoci. Stačí se vydat do nedaleké Říše tajemných močálů, kde sídlí stará a moudrá čarodějnice Strašimíra, která se zabývá mícháním lektvarů všeho druhu. Jenže, jak jsme se dozvěděli z Královských novin, cesta k čarodějnici je víc než trnitá. Sama čarodějnice, ve snaze zbavit se davů senzacechtivých turistů proudících dennodenně do její říše, vybudovala sofistikovaný systém bran, které k jejímu sídlu pustí opravdu jen ty nejodvážnější. U každé brány musí totiž zájemce o postup splnit nelehký úkol. A pouze ten, kdo splní všechny úkoly, může proniknout až do samého srdce Říše tajemných močálů a požádat čarodějnici Strašimíru o namíchání lektvaru dle vlastního přání…
Naše rytířská družina byla samozřejmě odhodlána králi Králíčkovi pomoci. A tak jsme se vydali vstříc dalšímu dobrodružství… Postupovali jsme podle mapy, do níž král za pomoci svých královských agentů v terénu vyznačil všechna stanoviště s branami. Naše výprava začala u velkého rybníka, který přímo sousedí s Říší tajemných močálů. První svitek obsahoval nejdůležitější informace - po vstupu na území říše se musíme chovat velmi obezřetně, držet se pospolu a nedělat příliš velký hluk. Čarodějnice Strašimíra totiž rozhodně není žádná hodná babička z pohádky. Dlouhé hodiny tvrdě pracuje na míchání lektvarů a pokud by ji kdokoli vyrušil z její bohulibé činnosti, poznal by její děsivou stránku, a jediné, co by si v tu chvíli přál, by bylo vzít nohy na ramena. Navíc na pořádek na celém území říše dohlíží strážci čarodějnice Strašimíry a případný střet s těmito „muži zákona“ by mohl mít fatální následky. A tak se každý rytíř, na radu krále Králíčka, raději vybavil vlastnoručně přichystaným kouzelným nápojem, který měl zajistit ochranu před všemi čarovnými bytostmi. Navíc jsme dle instrukcí ve svitku před každým stanovištěm vyslali agenta-průzkumníka, který měl zjistit, zda je cesta bezpečná, a mezitím ostatní se zavřenýma očima odříkali heslo „Naše síla zvítězí, všechny strážce porazí“, díky kterému měla být síla naší skupiny znásobena…
Postupovali jsme hrdinně nebezpečným terénem od jednoho stanoviště k dalšímu. Museli jsme zdolat strmý sráz nebo nebezpečný most. Na začátku to vypadalo lehce, až tak, že se někteří rytíři odhodlali udělat si siestu. Jenže jejich rozjímání zničehonic přerušil hlas agenta-průzkumníka. Všichni jsme pohlédli na oblohu a spatřili hejno podezřelých ptáků. Nebylo pochyb o pravé identitě těchto dravců. Strážci! A jsou nám v patách! V tu ránu nás přešel hlad a mysleli jsme jen na útěk. Než jsme ale stihli vzít nohy na ramena, všimli jsme si, že strážci odlétají pryč. Ale vyhráno jsme neměli, jistě jen letěli pro posily a brzy se vrátí. Proto nebylo času nazbyt. A tak jsme pelášili dál podle mapy. Plni strachu, ale odhodláni nevzdat se jsme plnili jeden úkol za druhým. Například u říčky, kam Strašimíra chodí pro kouzelnou vodu, jsme museli rozluštit šifru napsanou speciální vodnickou řečí, kousek dál nás zase čekala tajenka z kapek vodní rosy a vyzkoušeli jsme si také sběr bylin na lektvar. Před každým stanovištěm jsme nezapomněli vyslat agenta-průzkumníka a odříkali heslo. Jenže jednou se agent vrátil s vyděšeným výrazem v obličeji. Ústup!!! Byl spatřen podezřelý živočich. Co na tom, že jediný, kdo se v tu chvíli v dané oblasti vyskytoval, byl neškodně vyhlížející brouk. I on mohl ve skutečnosti být agentem čarodějnice Strašimíry. A tak si každý rytíř pro jistotu „lokl“ svého kouzelného domácího nápoje a postupovali jsme dál… Po splnění posledního úkolu jsme se dostali do samého středu Říše tajemných močálů. Před námi se rozprostíralo sídlo čarodějnice Strašimíry. Vše vypadalo hrozivě, ozýval se řev ptáků. Podle instrukcí v posledním svitku jsme měli společně vymyslet název lektvaru, který chceme od čarodějnice namíchat, nenápadně se přiblížit k sídlu čarodějnice a třikrát potichu název vyslovit. Tento poslední úkol byl pouze pro opravdu velmi silné povahy a ne všichni rytíři se odhodlali k sídlu přiblížit. Ale pár odvážlivců se našlo. A tak jsme to zvládli! A potom rychle pryč z Říše tajemných močálů, neboť toto území již pro nás nebylo bezpečné…
Díky lektvaru, který nám čarodějnice namíchala jsme nejen zachránili celé Zahradní království, ale také zneškodnili zákeřného Zloslava. A tak nás čekala velká odměna od vděčného krále Králíčka III., ale ještě lepší byl pocit z toho, že jsme překonali svůj strach a také udělali dobrý skutek a zažili velké dobrodružství. Už teď se těšíme na další podobné zážitky… 
Kristýna Jandíková