Začal prosinec. Magický měsíc splněných přání, ale také jediný měsíc, kdy lidé do svých domácností dobrovolně vpouštějí pohádkové a nadpřirozené bytosti. Jak všichni víme, největší koncentrace podobných stvoření v bytech a domech bývá každoročně zaznamenána 5. prosince, v předvečer svátku svatého Mikuláše, kdy vykonávají pochůzky party Mikulášů doprovázené pomocníky z pekla i nebe. Ale zatímco Mikuláš a anděl jsou bytosti mírumilovné a klidné, které mají přirozenou tendenci obdarovávat všechny bez rozdílu, čert, to je jiná liga. V porovnání s Mikulášem a andělem se jedná o poměrně akční stvoření zcela bez zábran, připravené kdykoli kohokoli strčit do pytle. Takový čert budí respekt, hlavně díky svému hrůzostrašnému vzhledu, na němž si zakládá, ale také díky nechvalné pověsti tvora, který odnáší zlobivé děti do pekla. Respekt z čertů ještě zvýšil nedávno provedený výzkum, který vyvrátil spory o objemu pekelného pytle a potvrdil, že se bez nejmenších pochyb jedná o bezedné zavazadlo J.Přesto nebo možná právě proto jsou čerti v dnešní době velmi populární a čím dál častěji se namísto mikulášských slavností konají různé čertovské akce. V naší družině samozřejmě chováme tato pekelná stvoření ve velké vážnosti. A tak jsme i letos uspořádali několik čertovských soutěží...
Jak u nás bývá zvykem, na začátku jsme utvořili dvě skupiny, tentokrát samozřejmě čertovské (Roháči a Čertíci). Po krátké volbě byli vybráni dva Lucifeři, jakožto nejvyšší vládci obou skupin, kteří měli právo zvolit si své pekelné podřízené. Obě skupiny obdržely Čertovskou listinu, na kterou měly v ideálním případě přibývat nálepky čertů za každou vyhranou disciplínu, a maskota – plyšového čerta... Mezitím co Luciferové připravovali pekelné listiny se jmény všech členů, řádoví čerti dostali první bojový úkol. Všichni spořádaně seděli u stolů, a to tak, že každý čert z jedné skupiny měl proti sobě vždy jednoho čerta ze skupiny protivníků. Po odstartování začali všichni čerti kreslit obrázky, jak jinak než s pekelnou tematikou. Jakmile uplynul daný limit, rozstříhal každý čert (s těžkým srdcem) své dílo na stanovený počet kousků a vyměnil si hromádku s naproti sedícím čertem. A pak už stačilo jen začít co nejrychleji „rekonstruovat“ protivníkův obrázek a nalepit ho na papír. Nutno říct, že tato první disciplína některé čerty řádně potrápila a zcela vyčerpala. Ale protože všichni chlupáči bojovali statečně a nechtěli se za žádných okolností vzdát, získaly první nálepky čertů obě skupiny...
Druhou disciplínou byla soutěž nazvaná Chyť čerta za ocas. Na začátku byli v obou pekelných skupinách vybráni tři čerti, kteří si ke svému kožichu připevnili papírový ocas (neboť chytat čerta za jeho vlastní ocas je dle platných čertovských předpisů protiprávní). Úkolem ostatních čertů, kteří se pohybovali v terénu, bylo snažit se chytit jednoho ze tří „papíroocasých“ čertů z protivníkovy pekelné družiny. Skupina, která nejdříve odzbrojila protivníkovy čerty, získala nálepku...
Další soutěž naše čerty opět pořádně prohnala. Nesla název Zatopte v pekle a názorně ilustrovala, jak náročné povolání má průměrný čert první kategorie. Hlavním úkolem čertů bylo nanosit uhlí ze stanoveného místa přímo do pekla. Cesta však byla opravdu zapeklitá - bylo třeba podlézt překážku, překonat nebezpečnou lávku nad řekou (případný pád by byl pro čerty likvidační) a zdolat kameny rozeseté před vstupem do pekla. Čerti se střídali, přičemž každý směl vzít do svých pekelných pazourů pouze jeden kus topiva, který měl dopravit do pekla, a poté se vrátil zpět ke své skupině, kde ho vystřídal další čert. Čertovská skupina, která dokázala svoje peklo zásobit uhlím rychleji, byla odměněna další nálepkou...
Poslední pekelná disciplína se jmenovala Větší vyhrává. Obě skupiny byly připraveny na startu v zástupech. Po odstartování vyběhli oba Luciferové ke stanovišti, kde byly rozmístěny bílé kartičky, na jejichž druhé straně se skrývaly obrázky čertů. Každý obrátil jednu kartičku a letmým pohledem ihned kontroloval, čí kartička obsahuje čerta větších rozměrů. Vítěz získal do svých spárů obě kartičky. Nezřídka se však stávalo, že na obou kartičkách se objevil naprosto identický čert. V tom případě došlo k nelítostné válce, kdy oba hráči obrátili další kartu. Vítěz si pak doslova „namastil svou pekelnou kapsu“, protože si odnesl rovnou čtyři karty...
Po absolvování závěrečné disciplíny a přepočítání čertovských nálepek bylo o vítězi celé soutěže jasno. Ale protože žádný čert během soutěže „nehodil flintu do žita“ a i přes svou vrozenou čertovskou lenost všichni řádně provětrali své kožichy, musely být nakonec odměněny obě pekelné skupiny. Všichni čertíci si tedy mohli pochutnat na vybraných dobrotách a na úplný závěr je čekalo malé překvapení – návštěva anděla, Mikuláše a několika čertů z přespolního pekla J… Letošní čertovské hrátky jsou tedy již minulostí, ale naši soutěžící si raději dali předsevzetí o celoročním vzorném chování, neboť je prý známo, že peklo nikdy nespí! J
Kristýna Jandíková
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |