Když jsme na začátku školního roku začali připravovat divadelní představení „Vánoční rapsodie aneb Možná přijde i královna“ o slavné rockové skupině Queen, jakožto vánoční dárek pro rodiče, měli jsme jedno nesmělé přání – pokud se nám tento nelehký divadelní kus podaří nacvičit, což takhle zahrát ho i pro veřejnost? V té době jsme se však pohybovali spíš v rovině zbožných přání, neboť před námi byly téměř tři měsíce poctivého každodenního zkoušení. Na začátku byl náš speciální Hudební týden s Queen, který byl pro nás zásadní. Během něho jsme totiž nasbírali důležité poznatky (dozvěděli jsme se řadu zajímavostí o skupině Queen a Freddiem Mercurym, viděli mnoho videí, vyslechli hromadu písniček) a hlavně jsme měli získat tu správnou motivaci, bez které bychom představení nemohli realizovat. Naše nadšení bylo ale obrovské. A někteří z nás se dokonce stali fanoušky této legendární a nestárnoucí kapely…
QUEEN. Jedna z nejslavnějších rockových skupin, která zaujímá výjimečné místo ve světě hudby. Čtyři výjimečné osobnosti – Brian May (elektrická kytara), Roger Taylor (bicí), John Deacon (baskytara) a samozřejmě FREDDIE MERCURY, neskutečně talentovaný zpěvák s obrovským hlasovým rozsahem, nadaný skladatel, jedinečný showman, známý jako „neřízená střela“, v soukromí však velmi stydlivý. Cílem našeho představení bylo nabídnout divákům co nejpřesnější příběh Freddieho Mercuryho spojený se skupinou Queen. To vše diváci poznávají skrze jednu typickou českou rodinku Novákových. Děti Fanda a Pepinka, typická počítačová generace, postupně odhalují krásu písniček Queen a seznamují se s různými zajímavostmi ze života Freddieho Mercuryho díky příběhům, které jim vyprávějí nejen jejich rodiče, ale i další příbuzní a známí. Teta Klotylda a strýc Heinrich z Německa, babička a děda, sousedé Vomáčkovi. Díky nim se dozví celý příběh Freddieho a Queen. Freddie se narodil jako Farrokh Bulsara 5. 9. 1946 na ostrově u Afriky zvaném Zanzibar, v osmi letech ho rodiče poslali do internátní školy v Indii, kde mu začali říkat Freddie, 1964 Bulsarovi kvůli revoluci opouští Zanzibar a odcházejí do Londýna, kde Freddie studuje. Jednoho dne ho jeho spolužák seznamuje se členy své kapely Smile, Rogerem Taylorem a Brianem Mayem, po nějaké době se Freddie stává jejich frontmanem, mění název na Queen, vytváří logo skupiny, 1971 se přidává John Deacon a začínají tvrdě pracovat. Queen uzavírají smlouvu s produkční společností Trident, která je pro ně ale natolik nevýhodná, že i přes velké úsilí, tvrdou práci, turné v mnoha zemích světa, jsou chudí jako kostelní myši a mají i dluhy. 1973 první album Queen 1. Na scénu přichází John Reid, manažer Eltona Johna, díky kterému Queen odstupují od smlouvy se společností Trident a zbavují se dluhů. 1975 Freddie píše hit Bohemian Rhapsody, velmi originální píseň složená ze tří druhů skladeb (balady, opery a rocku), kterou kvůli její neobvyklé délce více než 6 minut nechce nikdo vydat. Nakonec Freddiemu pomůže jeho kamarád z britského rádia Capital, který píseň i přes Freddieho zákaz pustí do éteru a posluchači jsou naprosto uchváceni… Děti se dozvídají také řadu zajímavostí – Freddie bydlel nějakou dobu v Mnichově (když se přestavoval jeho dům v Anglii, v Garden Lodge), miloval dobré jídlo, nesnášel pavouky, zbožňoval kočky (jeho nejmilejší kočkou byla Delilah, pro kterou napsal i píseň), byl velkým fanouškem opery a baletu (byl možná jediným rockovým zpěvákem, který tancoval balet v britském Royal Opera House), Freddieho osobním asistentem byl Peter Freestone, který dnes žije u nás v České republice, jediná Freddieho socha stojí ve Švýcarsku a její autorka je česká sochařka. Možná nejslavnější Freddieho vystoupení bylo na dobročinném koncertě Live Aid 13. 7. 1985, který byl uspořádán na pomoc hladem trpícím Afričanům. Freddie zemřel v roce 1991, ale stal se legendou, jeho písně se hrají dodnes a dokonce byl o něm natočen film Bohemian Rhapsody, v němž hrál hlavní roli herec Rami Malek a písně Queen nazpíval americký zpěvák Marc Martel, jehož hlas je Freddiemu velmi podobný. Dnes hrají Roger Taylor a Brian May s americkým zpěvákem Adamem Lambertem, společně v době koronaviru natočili speciální verzi písně We Are the Champions přejmenovanou na You Are the Champions, kterou věnovali všem v první linii…
Zahrát představení o takové legendě, jakou je Freddie Mercury, nebylo nic jednoduchého. Při tvorbě scénáře jsme nemohli a nechtěli vycházet z filmu Bohemian Rhapsody natočeného v roce 2018, protože, i když bývá film označován jako životopisný, obsahuje příliš mnoho nepřesností. Proto bylo naším cílem vytvořit (jak je psáno ve scénáři) „co nejpřesnější příběh Freddieho Meruryho obohacený o řadu zajímavostí, které možná málokdo zná“. A tak jsme se museli ponořit do studia nejrůznějších pramenů – bylo třeba přečíst hromadu knih, zhlédnout spoustu videí, pátrat na internetu… Chtěli jsme naše představení pojmout ve Freddieho stylu – velkolepě, pravdivě a hlavně humorně (protože Freddie miloval legraci a měl prý skvělý smysl pro humor). Scénář o délce 24 stran obsahující mnoho časových a jiných údajů, prolínání dějových linií (současnost X 70., 80. léta 20. století), velké množství videí, tanec, zpěv. To vše jsme se snažili zvládnout, jak nejlépe jsme dokázali. Během zkoušek jsme si užili opravdu velké množství zábavy a mnoho vtipných scén vzniklo z různých interakcí během prvních týdnů zkoušek. A i když opakované zkoušky už nebyly tak zábavné, vydrželi jsme a po téměř třech měsících bylo hotovo. A pak přišlo ono magické datum 14. 12. 2023, kdy jsme „vynesli naši kůži na trh“. A protože vše dopadlo nad očekávání dobře, proběhly ještě dvě reprízy.
Vzhledem k velkému úsilí, které jsme vložili do nácviku představení, jsme se rozhodli, že se pokusíme vyplnit naše původní předsevzetí a zahrajeme představení pro veřejnost na Sokecu, samozřejmě v obnovené nevánoční verzi a s upraveným názvem „Rapsodie počesku aneb Možná přijde i královna“…
A tak jsme po delší pauze konečně stanovili datum představení na 26. 4., 17:30. Začali jsme opět nacvičovat, rozdávali letáky do schránek, vyvěšovali plakáty a připravovali nejrůznější věci s Queen tematikou (třeba obrazy vytvořené díky technice malování podle čísel). Týden před představením proběhla generální zkouška přímo na Sokecu, která nám ukázala poslední nedostatky. A tak jsme věděli, že nás čeká několik dnů tvrdé práce – doučit text, trénovat přednes, dokončit poslední organizační věci. Každý den jsme podrobně rozebírali a zkoušeli jinou scénu, a ještě v pátek, těsně před představením, jsme přidávali novinky, na poslední chvíli sháněli kostýmy, trénovali závěr. Díky tomu jsme vlastně ani nestihli být nervózní… A pak, půl hodiny před představením jsme ze školy přenesli všechny zbylé rekvizity, nástěnky a věci na výstavu a začali se chystat. S přicházejícími diváky a stále více se zaplňujícím sálem začínali někteří z nás panikařit, protože, i když už jsme měli za sebou několik zimních repríz našeho představení, tentokrát jsme poprvé měli vystoupit na „velké scéně. Nakonec svoji nervozitu všichni zvládli a začali jsme dobře. V polovině představení ale nastaly problémy s mikrofony umístěnými před pódiem a publikum téměř nic neslyšelo. Naštěstí jsme dostali náhradní bezdrátové mikrofony a pak už šlo všechno skvěle. Zvládli jsme to! Měli jsme skvělý pocit a každý z nás si mohl užít svoji chvilku slávy při závěrečném potlesku.
S naším představením jsme strávili téměř celý školní rok. Byl to zajímavý rok plný výzev, který nám ukázal, že dokážeme i to, co se nám na začátku zdálo nereálné. Poctivě jsme pracovali skoro tři měsíce a dali jsme do toho spoustu energie. Ale pracovali jsme s velkou chutí, zápalem a nadšením. A proto doufáme, že to na našem představení bylo vidět. My sami máme radost, že se nám podařilo zrealizovat tak velkou akci a že jsme tak mohli vzdát hold jednomu z největších zpěváků všech dob, Freddiemu Mercurymu, a připomenout tak divákům Freddieho neobyčejnou osobnost, ale i jeho nesmrtelné písničky, kterými chtěl dělat ostatním radost.
Kristýna Jandíková
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |