S nastupujícím podzimem se nám zastesklo po letních dobrodružstvích, a tak jsme se rozhodli, že je na čase odpoutat se od břehů a vyrazit vstříc novým zážitkům na vlnách fantazie... Čekal nás pirátský týden plný zábavy, napětí a legrace...
Před vyplutím na širé moře bylo nutné zařídit mnoho formalit. Nejdříve jsme uspořádali rychlé volby, z nichž vzešli dva vítězové, které jsme poté jmenovali pirátskými kapitány. Každému z nich pak los určil jeho posádku, se kterou měl podstoupit všechny náročné soutěže. Za vítězství v daných soutěžích sbírali piráti speciální mince a úspěšnější tým měl na konci získat pirátský poklad...
Obě pirátské skupiny si nejdříve společnými silami museli vyrobit vlajku a pak sáhodlouze debatovaly o tom, kterak se budou jmenovat. Nakonec byla vybrána tematicky vyhovující jména Piráťáci a Rejnoci... Pak nadešel čas dozvědět se některé důležité údaje týkající se pirátů. V chytrých knihách se uvádí, že pirát je osoba nadmíru krvelačná, existuje však řada studií, která toto tvrzení popírají. My jsme samozřejmě také chtěli mýtus o krvelačnosti vyvrátit, a tak se z nás stali - dle zadání - piráti odvážní a spravedliví, používající násilí jen v případech krajní nouze. K dokreslení našich představ nám posloužilo ilustrační pirátské video, které nám pomohlo správně pochopit zásadní momenty ze života pirátů (například jak vypadala pirátská vesnice, co se dělo při bouřce nebo při střetnutí se znepřátelenou posádkou atd.).
A jaký byl tedy náš příběh? Před dávnými časy jsme byli úspěšnými obchodníky. Jednoho dne však naši loď, plně naloženou právě nakoupeným zbožím, přepadla pirátská posádka. O náklad jsme samozřejmě přišli, ale pirátský kapitán nám učinil velkorysou nabídku – ušetří naše životy, pokud se k nim přidáme. Nikdo z nás samozřejmě neváhal ani vteřinu. A tak jsme obdrželi bambitky, nasadili pásku přes oko, nechali si narůst plnovous a začali brázdit vlny světových moří. Po nějaké době jsme se od původní posádky odloučili a vytvořili se dvě samostatné pirátské skupiny – již zmiňovaní Piráťáci a Rejnoci...
Po několika dnech příprav se zdálo, že jsou všechny potřebné formality zařízeny. Jenže pak vyvstala zásadní otázka. Kde vzít plavidla? Krádež byla, vzhledem k čestným povahám našich pirátů, zcela rezolutně vyloučena. Naštěstí jsou však piráti bytosti dosti vynalézavé a improvizačně velmi zdatné... A tak jsme se bez dlouhého hloubání pustili do stavby korábů, samozřejmě za použití nejmodernějších technologií a s cílem vytvořit luxusní a dnešním trendům odpovídající plavidla. Poté kapitáni obdrželi mapu, v níž byla zakreslena všechna plánovaná stanoviště i s úkoly, které budeme plnit....
Vypluli jsme jednoho krásného odpoledne z přístavu San Fernando, přesně jak jsme vyčetli z mapy. Krátce po vyplutí nás však zastihla ošklivá bouře, která prověřila naši soudržnost, odolnost i sílu a která zároveň posloužila jako první disciplína. Každý pirát již od svých batolecích let dobře ví, že hlavním úkolem při bouři je zabezpečit všechny volně stojící předměty (například kanóny, nádoby s pitnou vodou atd.) tak, aby nedošlo k jejich poškození nebo k újmě členů posádky. Naši piráti měli dle příkazu svých kapitánů přenést tyto předměty do podpalubí... Obě skupiny stály v řadě za sebou, po odstartování vyběhli první hráči a měli za úkol dostat se na určené místo, vzít jednu věc a vrátit se co nejrychleji ke svému týmu, odkud neprodleně vyběhl další hráč. Skupina, která dokázala rychleji přenést všechny předměty, získala pirátské mince... Druhá disciplína se opět odehrála na širém moři a nesla název Střelba z děla. Když se po bouři náhle moře uklidnilo, obě naše pirátské posádky byly vyčerpané a chystali se k odpočinku. Vtom ale spatřili na obzoru neznámé plavidlo, které v mžiku zahájilo palbu. Bylo potřeba rychle reagovat a palbu opětovat. Naštěstí se jednalo jen o další disciplínu. Obě pirátské skupiny opět stály za sebou v zástupech. První soutěžící drželi v ruce míč a měli za úkol trefit se jedním hodem do krabice stojící v určité vzdálenosti. Úspěšnější skupina byla odměněna pirátskými mincemi...
Další den jsme konečně dopluli na ostrov Isla la Mariana, kde nás čekal zasloužený odpočinek. I když ne tak docela. Na programu byla totiž jedna disciplína uměleckého charakteru nazvaná Portrét kapitána. Všichni piráti jsou jak známo zcela oddáni svému kapitánovi, kterého chovají ve velké úctě, neboť jim zajišťuje ochranu, obživu i zábavu. A obě naše pirátské skupiny chtěly své neohrožené velitele potěšit, a proto se rozhodly přichystat jim překvapení. Obě skupiny stály jako obvykle v zástupech za sebou. Po odstartování vyběhli první soutěžící až ke stanovišti, na němž byl přichystán čistý papír a psací potřeby. Úkolem bylo začít co nejrychleji kreslit portrét pirátského kapitána se všemi atributy, které k němu náleží. Až do tohoto momentu se zdál být úkol jednoduchý. Ale... Celá věc byla zkomplikována časovým limitem, který měl za úkol potrápit každého soutěžícího. V nestřeženém momentě bylo totiž vždy umělecké řádění přerušeno signálem STOP, po němž museli piráti neprodleně ukončit svoje výtvarné aktivity a navrátit se ke svým týmům, odkud pak vyrazili další soutěžící, jejichž nelehkým úkolem bylo vytušit, co měl předchozí „umělec“ v úmyslu stvořit, a pokračovat pokud možno ve stejném nebo alespoň podobném duchu. Po několika minutách byla soutěž ukončena a piráti spatřili hotová umělecká díla v celé své kráse. V této nelehké disciplíně byly rozdány mince nejen za výsledný výtvor, ale také za snahu a úsilí, které byly v obou týmech značné a přinesly ovoce...
Pro další soutěž nařídili kapitáni bleskurychlý přesun do pirátské vesnice (pueblo de piratas). Další disciplína nesla název Nalož zásoby. Piráti se totiž museli nejen posilnit, ale také doplnit zásoby na další plavbu. Soutěžící byli jako obvykle nastoupeni ve dvojstupu. Odstartovali první soutěžící a dle zadání měli skákat po jedné noze, neboť jakožto správní piráti měli samozřejmě jednu nohu dřevěnou. Ve stanoveném limitu měli do svého vaku posbírat dané množství zásob a vrátit se ke svému družstvu, kde předali vak dalšímu soutěžícímu a ten pokračoval ve sběru. Pirátské družstvo, které se stihlo vystřídat rychleji, si na své konto připsalo další mince...
Poslední den pirátských soutěží nás zavedl do místa na poušti nazvaného La Palma. Další disciplína byla pojmenovaná příznačně Laguna, podle jedinečné laguny s pitnou vodou, která se nachází blízko tohoto místa, uprostřed vyprahlé pouště. V této soutěži se naši piráti mohli cítit jako ryby ve vodě, neboť jejich úkolem bylo nanosit zásoby vody z laguny do připravených nádob. Tekutina měla být přenášena v malých kalíšcích z laguny až na místo určení, což prověřilo šikovnost a hlavně trpělivost našich pirátů. Nicméně nebylo zaznamenáno žádné typicky pirátské klení ani nářky nad rozlitou životodárnou tekutinou a nakonec se obě skupiny mohly pyšnit téměr na chlup stejným výsledkem... Před závěrečnou disciplínou zavládlo v podpalubí obou pirátských lodí všeobecné nadšení. Každý „mořský vlk“ totiž ve svém volném čase rád navštíví oblíbenou hospůdku a za soustavného popíjení oblíbeného moku nejmenované značky si rád zahraje partičku kuželek. Poslední disciplínu s názvem Pirátská zábava proto naši soutěžící zvládli levou zadní. Úkolem bylo samozřejmě jedním hodem poslat k zemi co nejvíce kuželek. Za každou „pokácenou“ kuželku si družstvo přičetlo 1 bod. Poslední pirátské mince si na své konto připsala skupina s větším počtem bodů...
Po týdnu pořádné pirátské práce i zábavy jsme zakotvili v cíli, na ostrově Isla Salamanca. Zde nás čekal ten nejlepší úkol – spočítat mince a očekávat odměnu. Každý tým si hýčkal svoje těžce vydělané mince a protože „tajemství“ o počtu nasbíraných mincí toho kterého týmu se rozneslo rychlostí blesku, vypadalo to, že jeden z týmů si je už předem jist svou výhrou. Ale... Nikdo netušil, že ještě před vyhlášením budou odměněni nejlepší, nejpracovitější a nejzodpovědnější členové obou týmů. Za tyto zásluhy byly uděleny další mince, které řádně zamíchaly s konečným pořadím. Výsledné skóre bylo nakonec.... 30:30. A tato remíza neznamenala nic jiného než že si zaslouženou pirátskou kořist rozdělí obě skupiny půl na půl. Co naplat, spravedlnost musí být. I tak si všichni piráti naši dobrodružnou plavbu užili. Přežili jsme náročné podmínky na moři - zápasili jsme s krutou bouří a s dalšími rozmary počasí, odolávali útokům žraloků i nepřátelských lodí, museli jsme spoléhat jeden na druhého, vzájemně si pomáhat a táhnout za jeden provaz, abychom dosáhli vytouženého cíle. A už teď se těšíme na další pirátskou plavbu... :) :) :)
Mgr. Kristýna Jandíková
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |