Po dlouhé zimě konečně nastalo jaro. A bylo potřeba podniknout něco, co by nás rychle dostalo do formy a při čem bychom se zároveň dobře pobavili. A tak nám přišla vhod Balonková challenge – soutěž, při které hrají hlavní roli nafukovací balonky, rychlost, postřeh a šikovnost…
Na začátku proběhl zápis soutěžících. Celkem se mohli přihlásit do 3 kategorií – se dvěma, třemi či čtyřmi balonky. Nejodvážnější soutěžící „vyhrožovali“, že se přihlásí do všech kategorií, bylo ale možné soutěžit samostatně třeba jen v jedné nebo dvou kategoriích…
Úkolem každého soutěžícího bylo po odstartování časového limitu „udržet“ pinkáním nafukovací balonky co nejdéle ve vzduchu, přičemž jediná povolená končetina, kterou mohli použít, byla ruka (respektive ruce). V momentě, kdy se balonek dotknul země, hra pro daného soutěžícího skončila, a započítal se mu dosažený čas. A i když se může zdát, že pinkat si s nafukovacími balonky je banálně jednoduché a kdokoli je dokáže ve vzduchu udržet jakkoli dlouho, opak je pravdou. Průměrný nafukovací balon totiž vyniká svou nepředvídatelností a neuvěřitelnou neposedností. Zkrátka, nemůžete předpokládat, že k vám balonek bude milosrdný a počká, až k němu přiskočíte. A čím se počet balonků zvyšoval, tím šlo samozřejmě víc a víc do tuhého. Takže v nejtěžší kategorii si nás balonky pořádně „vychutnaly“ – namísto toho, aby se chovaly slušně a držely se pohromadě jako stádo spořádaných ovcí (abychom s jejich naháněním neměli moc práce), letěl každý na jinou světovou stranu. My ale máme výzvy rádi, a i když jsme se pořádně zapotili, užili jsme si i spoustu legrace…
Nakonec z dosažených časů vzešel v každé kategorii jeden vítěz. Dva balonky dokázal nejlépe zkrotit Jakub Kejduš, v kategorii se třemi balonky obsadil první příčku Vojta Slabý a nejnáročnější kategorii se čtyřmi balonky ovládl Jindra Skácel. Všem zúčastněným děkujeme a těšíme se na další balonkové dobrodružství 
…
Kristýna Jandíková
 |
 |
 |
 |
 |
 |